Až do konce roku 2489 si obě strany lízaly rány a ani jedna nehodlala zaútočit jako první. Federace neměla už prakticky žádné strategické rezervy, Svaz sice ano, ale část z nich byla nedostupná a část boje neschopná (Hlavní síly). Admirál Lat'Na měl sice díky posilám početní převahu, avšak "Snaha vytlouct z nových posádek i velitelů naučené nesmysly zabrala příliš mnoho času" (citát: První vesmírná válka, admirál W'DanQ - jedna z mála atakijských publikací o Válce o nezávislost, dostupná ve Federaci).

Hlavní tíha boje se tak opět, v této válce již po několikáté, přesunula na křižníky. Velitel lehkých sil 2. loďstva kontraadmirál Valerian dělal vše proto, aby se na něj nezapomnělo. Neustálé záškodnické nájezdy do týlu nepřítele způsobovaly v atakijských řadách nemalé pozdvižení, zejména mezi novými posádkami. Admirál si navykl napadat zejména cvičné prostory, kde koloniální důstojníci zaučovali nováčky, a významně tak zpomalovat jejich výcvik. Pro nižší velitele Koloniálního loďstva bylo sice zábavné sledovat, jak se kapitáni Hlavních sil zoufale snaží něco s údery podniknout a dělají školácké chyby, přes jaké se oni sami dávno dostali, ale admirálům to působilo starosti.

Nasazování vlastních křižníků mělo jen omezený úspěch, protože Flotila plně těžila z nových technologií. Valerian měl sice jen šest lodí třídy Ark Royal, ostatní jeho lodě měly ještě lasery, to mu ale nebránilo budit dojem, že většina jeho plavidel je na několika místech současně. Admirála W'DanQa mohlo pobavit, když mu jeden z analitiků Hlavních sil zcela vážně oznamoval, že podle jeho názoru - dokonale podloženého, ovšem nepřesnými a zmatenými zprávami nováčků na frontě - disponují federální lodě teleportačním zařízením schopným přesouvat plavidla na celé parseky za neměřitelně krátkou dobu, ale tento důstojník byl vždy znám svým černým, spíše však morbidním smyslem pro humor. Jeho bitevní křižníky sice zaznamenaly několik úspěchů, ale po dobu prakticky tří měsíců od poslední ofenzívy nebyla na ani jedné straně zničena žádná loď, protože nikdo nechtěl plýtvat zdroji. Federace zejména materiálními, Koloniální loďstvo pak zkušenými posádkami.

Teprve počátkem roku 2490 se situace změnila. Admirál Lat'Na dospěl k závěru, že udělal pro své síly, co mohl. Potřeboval nyní poskytnout svým lehkým silám a bitevním křižníkům odpočinek, byť krátký, a pak zejména znovu dobýt Sergon 7. Dovolil proto nasazení nejnovějších přírůstků na frontě, dvou bitevních křižníků třídy V'NaD, přestože neměl čas k jejich zacvičení. Ponechal jim proto na palubě "poradce", v podstatě druhé velící důstojníky, kteří měli pozorovat počínání jejich posádek a v případě hrozící hrubé chyby měli právo na převzetí velení.

Tyto dvě lodě, 'Llan a TiG, který opustil loděnice přesně 1-2490 a 16-2490 byl již přidělen na frontu (i když jeho posádka měla jisté zkušenosti), měly za úkol aktivně napadat federální křižníky a bránit jim v pronikání za obrannou linii. Velitel tohoto malého uskupení, kapitán SaN', a velitel 'Llanu, si vzal k srdci slova admirála W'DanQa o agresivním vedení boje, a úspěšně zasáhl proti kontraadmirálu Valerianovi dne 20-2490, kdy zničil jeden z jeho křižníků třídy Lagger a další dva zahnal na ústup. Kapitán SaN' se však s tímto úspěchem nespokojil a pokusil se stupujícího protivníka pronásledovat, rovněž chtěl napadnout jednu z předsunutých stanic, odkud se křižníkové výpady organizovaly. To samo o sobě bylo chvályhodné, ovšem v SaN'ově taktice se jasně projevila jeho nezkušenost, neboť se držel těsně za svou kořistí, ačkoliv ji nemohl dohnat. Křižníky totiž zamířily přímo na zkušební střelnici, kde právě operovala v rámci testů některých dílčích vylepšení bitevní loď F.S.S. Rodney, čerstvě opravená po škodách u Cenatiru. Bitevní křižníky jí vpadly přímo do rány.

Následující střet přežil, s těžkými škodami, jen 'Llan, jeho sesterská loď nikoliv. Na poslední chvíli vydaný rozkaz kapitána D'esaVA, aby se každá loď pokusila o samostatný únik, tomu výrazně napomohl, protože Rodney po 'Llanu vypálila jen dvě salvy (obě zasáhly) a dál se věnovala TiGu. Kapitán Howell totiž mylně předpokládal, že poškozený křižník nebude schopen vyvinout plnou rychlost, aby získal náskok a tím jeho "Hadilovu" unikl.

Přestože po taktické stránce utrpěl porážku, přinesl výpad kapitána SaN'a důležité informace. Senzorové záznamy prokázaly přítomnost většího počtu federálních lodí a zejména pozitivní identifikaci Rodney, o níž se vědělo, že byla těžce poškozena. Admirál Lat'Na z toho správně vyvodil, že Flotila bude brzy připravena k dalšímu kolu bojů, a požadoval urychlené vyslání Hlavních sil. To ovšem bylo problematické. Celkové atakijské síly nyní čítaly méně než dvacet akceschopných bitevních lodí a stejně tak tomu bylo u bitevních křižníků. Admirál však, nyní podporován těmi důstojníky Hlavních sil, kteří před časem přibyli na frontu, že je nutné nasadit vše, co Svaz má, protože Federace začíná nebezpečně sílit. Potvrdilo se to o měsíc později, 50-2490, kdy se v oblasti objevila další nová bitevní loď (šlo o F.S.S. Spruance BSS 28) a celkový stav sil admirála Frasera tak čítal šest moderních bitevních lodí, podporovaných sedmi staršími (F.S.S. Nmaxar a třídu Earthstar nepočítaje). I v lehčích kategoriích tak měla Flotila převahu na Koloniálním loďstvem a admirál Lat'Na už věděl, že opotřebovávací válku si dovolit nemůže. Flotila sílila doslova den ze dne, atakijské loděnice však nebyly sto ani pořádně nahrazovat ztráty utrpěné v boji, natož pak zvyšovat sílu loďstva, která od roku 2487 klesla na šedesát procent.

Nakonec debaty štábu ustaly ve chvíli, kdy zaútočil admirál Fraser. Tentokrát nešlo o žádný frontální úder, jeho cílem byl postupný obchvat, vybudování předsunutých stanic na křídlech atakijců, neutralizace Cenatiru a Sergonu 6 a teprve poté, co bude Koloniální loďstvo takto oslabeno, dobytí jeho hlavních základen. Tím si chtěl zajistit předpolí pro útok na vlastní Svaz. Zprávy, které měl, jasně hovořily o tom, že postupně získává po materiální stránce na vrch, nechtěl však v žádném případě riskovat zdržení. Tíživá ekonomická situace Federace mu neponechávala příliš prostoru pro chyby a nebo časově náročnější postup. Byla to nezáviděníhodná rovnice, avšak definitivní zajištění Plejád by ji značně zjednodušilo. Proto musel zaútočit co nejdříve.

Jako první se dali do pohybu kontraadmirálové Valerian a Hisuna Nady z Cemegan-tahu. Jádra jejich prakticky stejně silných uskupení tvořily bitevní lodě F.S.S. Lee (Valerian) a F.S.S. Wellington BSS 25 (Nady). Celkem měli oba k dispozici šest jednotkek nové kategorie zvané hvězdné křižníky (třída Admirality a Winodor), šest křižníků třídy Lagger, poslední čtyři třídy Long Beach, tři nové lodě třídy Amalthy a devatenáct lehkých křižníků. Oba obešli širokým obloukem postavení atakijců a začali budovat báze, na něž se později přesouvaly destroyery jako mobilní ochrana podporovaná orbitálními platformami s řízenými střelami. Atakijci samozřejmě nehodlali nečinně přihlížet, a tak došlo brzy k urputným bojům. Flotila postupně ztratila několik křižníků a bitevní loď Lee byla poškozena, avšak postup se, přes to, že byl zpomalen, nezastavil. Do 100-2490 byl téměř obklíčen Sergon 6 a konvoje na Cenatir čelily neustálým útokům. Začínalo být zřejmé, že situace spěje buď k ústupu z Plejád, nebo rozhodující bitvě, na níž ovšem Koloniální loďstvo nemělo s největší pravděpodobností dost sil. Admirál Lat'Na se nechal slyšet, že v případě potřeby obětuje své lodě a muže, aby způsobil nepříteli co největší škody, ale potom už Svaz nic nezachrání.

Teprve toto pohnulo velení Hlavních sil k akci. Dne 111-2490 byl vydán definitivní rozkaz k vyplutí z hlavních základen. Pod osobním velením hlavního admirála Di'Ta (hodnost odpovídající velkoadmirálovi, vrchní velitel flotily), se vydalo na místa bojů sedm bitevních lodí a pět bitevních křižníků. Vlajkovou lodí tohoto uskupení byla Ka'N třídy LeCh. Kromě její sesterské lodi D'Nara byla ostatní plavidla třídy AT, všechny bitevní křižníky náležely k třídě V'NaD. Doprovod zajišťovalo sedm těžkých a tři lehké křižníky. Bitevním křižníkům velel z paluby své nové vlajkové lodi U'N admirál W'DanQ, nejzkušenější velitel celého svazu. Admirál Lat'Na prosadil jeho zařazení oficiálně jako vstřícné gesto, ve skutečnosti chtěl mít ve velení posil někoho, kdo ví, co má dělat. To se ukázalo jako velmi prozíravé, na výsledku střetnutí, k němuž vzápětí došlo, to však mnoho nezměnilo.

O pohybu tohoto mohutného uskupení byl admirál Fraser informován 115-2490. Ani na okamžik nezapochyboval, co je atakijským cílem. Byl v tu chvíli v podobné situaci jako před dvěma lety v druhé bitvě u Dekary, i když nyní měl na své straně několik podstatných výhod. Rozhodl se jich naplno využít. Shromáždil všechny moderní lodě, které měl v tu chvíli pod svým velením, a navíc povolal narychlo opravenou F.S.S. Lee (nahrazenou na křídle admirála Valeriana F.S.S. Patton), takže měl k dispozici čtyři bitevní lodě a sedm těžkých křižníků. Zbylé dvě jednotky třídy Rodney nechtěl stahovat z místa bojů, protože se obával, že by starší lodě admirála Haafa, které postup jistily, nemusely být sto bez jejich podpory odolat Koloniálnímu loďstvu. Svou flotilu posílil ještě deseti lehkými křižníky třídy Haagir II, z nichž tři již byly přestavěny na moderní technologie. S takto na první pohled nedostatečnou flotilou se chtěl nepříteli postavit. Jeho rozhodnutí bylo později často kritizováno, podle mnohých odborníků měl zapojit všech šest moderních bitevních lodí, čímž by patrně značně snížil ztráty v bitvě. Ovšem vzhledem k tomu, že současně s boji u Alcyone došlo k několika simultánním útokům Koloniálního loďstva, při jejichž odrážení obě tyto lodi sehrály významnou roli, je to diskutabilní.

Faktem však je, že nepřítel měl podle odhadů asi dvouapůlnásobnou palebnou převahu. Fraser měl na druhou stranu na své straně výhodu lepších manévrovacích schopností a sehranosti, stejně jako převahu v taktickém myšlení, protože správně zhodnotil rozdíly mezi Koloniálními silami a Hlavní flotilou. Odhodlaným manévrováním tak mohl využít svých sil k tomu, aby ničil posily postupně, zejména díky tomu, že mohl, jak se domníval, kdykoliv ustoupit do hyperprostoru, kde byla jeho výzbroj nepřekonatelná, a díky své rychlosti zahájit podle úvahy nové střetnutí tak, jak mu to bude vyhovovat.

K bitvě došlo u hvězdy Alcyone 119-2490. Federální svaz zde zaskočil admirála Di'Ta ve chvíli, kdy prolétal nedaleko jejího hyperlimitu, a přinutily jej okamžitě přejít pod rychlost světla. Admirál Fraser se na jeho lodě vrhl čelně, snažil se vyhnout se bitevním křižníkům a vést boj pouze s čelní skupinou bitevních lodí. Jeho doprovod měl mezitím zaměstnat lodě admirála W'DanQy. Pokud by se mu podařilo "položit příčku na T" (klasický manévr povrchových flotil, nepřítel směřuje kolmo na kýlovou linii vlastních sil a je tak vystaven soustředěné palbě s minimem možností na odpověď), jak chtěl, mohl boj dopadnout všelijak. Spolupráci admirála Di'Ta však zhatil W'DanQ, který si byl jasně vědom, oč se Flotila pokouší, ignoroval její křižníky a napadl Fraserovy bitevní lodě z boku a několikrát zasáhl F.S.S. Lee. Přestože vzdálenost byla velká, vážně narušil její zřejmě poškozený štít, což vedlo k jeho selhání o deset minut později.

Mezitím jeho bitevní křižníky opět dohonily Fraserovy doprovodné síly a rozpoutal se mezi zuřivý boj. Intenzivním nájezdům a soustředěné palbě hyperiontových děl brzy podlehly bitevní křižníky C'S a S'Ker, avšak vybraly si mezi federálními loděmi daň v podobě F.S.S. Royal Oak CAS 48 a F.S.S. Dauntless CAS 52 byl tak těžce poškozen, že bylo nutné jej opustit a zničit.

Mezitím Fraserovy bitevní lodě zaznamenaly úspěch, když jejich soustředěná palba zničila obě čelní atakijské bitevní lodi (třída LeCh) včetně vlajkového plavidla. I další salvy zaznamenaly zásahy. Zmatení atakijci se pokusili odpoutat, čímž vznikl zmatek a jejich sestava se rozpadla.

Porážku v tu chvíli odvrátil opět admirál W'DanQ. Přestože všechny jeho lodě byly po předchozím boji poškozeny, převzal velení nad kolabující flotilou, provedl křižníky nálet na federální bitevní lodě a donutil je k ústupu. Přitom několikrát zasáhl štítů zbavenou F.S.S. Lee, což pro bitevní loď znamenalo konec. Ještě horší však z hlediska Federace bylo, že správně zhodnotil úlohu Yorktownu, který se jako jediný křižník příliš nehrnul do aktivního napadání, a soustředil na něj palbu. Admirál Fraser dal v tu chvíli rozkaz k ústupu, ale než jej flotila stihla provést, došlo ke katastrofě.

Nyní se má za to, že otevření nestálé červí minidíry v místě boje (později pojmenovaná poněkud cynicky Fraserova) způsobil pokus kapitána Boržinova z F.S.S. Lee odpoutat se a přejít do hyperprostoru právě ve chvíli, kdy loď explodovala. Přestože tuto hypotézu nebude patrně možno nikdy ověřit, její následky jsou zřejmé: žádné federální lodi se v důsledku objevení se gravitační hyperprostorové anomálie nepodařilo splnit admirálův rozkaz, navíc došlo k těžkým škodám na pohonu Yorktownu, jehož motory již pracovaly v přechodovém cyklu, a křižníku selhaly systémy. Následovalo několik těžkých zásahů, z nichž jeden zničil vlajkový můstek.

Všem lodím poblíž, s výjimkou právě Yorktownu, se podařilo červí díru vymanévrovat, ovšem zavládl nepopsatelný zmatek. Velení na obou stranách se definitivně rozpadlo a vše zůstalo na individuálních schopnostech jednotlivých velitelů. Zde byla převaha jednoznačně na straně Federace. Došlo k několika urputným bojům, byly zničeny další dva křižníky třídy Ark Royal (F.S.S. Ark Royal CAS 47 a F.S.S. Warspite CAS 50), lehké křižníky F.S.S. Tagare CLS 48 a F.S.S. Askura CLS 50, atakijci však ztratili další bitevní křižník a bitevní loď.

Pak se však karta začala obracet. Admirál W'DanQ dokázal soustředit tři zbývající bitevní lodě, což jim umožnilo napadnout F.S.S. Nelson bez intervence ostatních federálních lodí. Přestože jej zkáza lodi přišla draho (jedna bitevní loď zničena na místě, druhou dorazily lehké křižníky), měl nyní nad posledními dvěma bitevními loděmi mírnou převahu, sám měl dvě jednotky třídy AT a na jejich podporu dva bitevní křižníky. Jeho doprovodné síly byly za boje téměř opomíjeny, což se mu nyní bohatě vyplatilo. Hodlal využit zmatu ve federálním velení a nepřítele dorazit, avšak své plány nestihl realizovat. V 11:22, přesně hodinu a půl po zahájení palby, se na bojišti objevila nikým neočekávaná F.S.S. Warspirit admirála Haafa s doprovodem tři křižníků. Ten okamžitě převzal velení a soustředil otřesené federální síly. Náročný úkol se mu podařilo zvládnout dostatečně rychle na to, aby se znovu rozhořela organizovaná bitva.

Atakijci však už v tu chvíli mleli z posledního. Morálka velitelů Hlavních sil byla ztrátami, zejména smrtí admirála Di'Ta, těžce otřesena, a přílet nepřátelských posil způsobil zvrat. Admirál W'DanQ si sice podržel autoritu na dost dlouho, aby mohl způsobit Warspiritu, který správně identifikoval jako vlajkovou loď svého starého nepřítele, kritické škody, snaže se zopakovat úspěch s vyřazením Yorktownu, tentokrát se však již Flotila udržela a poté, co admirál ze své smrtelně zraněné lodi přesunul vlajku na F.S.S. Patton, začali atakijci utíkat. Admirál W'DanQ nakonec přes pokusy obnovit pořádek dospěl k závěru, že bitva je prohraná, a se svou vlajkovou lodí i bitevním křižníkem StU ustoupil, poslední dvě bitevní lodě však nic zachránit nemohlo. Loď Numa byla zničena a AT se poté, co ji dohonily zbylé federální křižníky a mimo dosah jejích zbraní ji sledovaly, vzdala.

Přes těžké ztráty (tři bitevní lodě, pět těžkých a dva lehké křižníky) a smrt admirála Frasera slavila Flotila vítězství. Nepřátelské ztráty čítaly sedm bitevních lodí a tři bitevní křižníky, další bitevní křižník byl tak těžce poškozen, že musel k opravám odletět na mateřské světy, což se mu stalo osudným, neboť jej dne 128-2490 zastihly křižníky F.S.S. Cossa Nostra a F.S.S. Spektre CGS 06 a nedaly mu šanci na únik. Z doprovodných lodí byly sice ztraceny jen dva těžké křižníky, ale Flotila měla nyní iniciativu a hodlala si ji podržet, zejména proto, že týden po bitvě vstoupily do služby bitevní lodě F.S.S. Temeraine II BSS 29 a F.S.S. Admital Ushakov II BSS 30 a stavba F.S.S. Suvorov BSS 31, přejmenované dne 123-2490 na Warspirit II, měla být dokončena do šesti týdnů.

Přesto nikdo příliš nejásal. V nejkrvavějším střetnutí války padlo 3562 mužů na straně Federace, Atakijci měli přes deset tisíc mrtvých a sedm set členů posádky AT bylo zajato. Smrt nejvýše postavených admirálů obou loďstev byla rovněž velmi těžce vnímána. Federace navíc považovala téměř tři měsíce za zničený i F.S.S. Yorktown, který červí díra odhodila neznámo kam. Přestože se nakonec jeho veliteli (jmenován 30-2490, kapitán Omar měl převzít F.S.S. Temeraine II) fregatní kapitán V.A. Orlov dokázal s hrstkou těch, kteří přežili, dostat domů, loď byla v natolik dezolátním stavu, že ji nebylo možné opravit.

Kontraadmirál Haaf, povýšený okamžitě po bitvě na viceadmirála a jmenovaný novým velitelem Druhého loďstva, přesto odmítl zvolnit tempo. Hned 125-2490 shromáždil všechny své bitevní lodě a vrhl se na nyní již podstatně oslabený Sergon 6. Přestože se jej admirál Da'kr snažil zuřivě bránit (Federace ztratila F.S.S. Galatea CAS 38 a F.S.S. Cemegan-Tah CGS 5 a řada lodí byla poškozena), sám přišel o bitevní loď (staré plavidlo třídy NuT) a musel soustavu před mnohonásobnou přesilou vyklidit. V tu chvíli již bylo admirálu Lat'Novi jasné, že Plejády jsou neudržitelné. Situace byla kritická a Cenatir, po pádu Sergonu 6 prakticky izolovaný, nemohl odolávat rozhodnému náporu přesily nepřítele dlouho.

Generální štáb byl sice jiného názoru, ale Lat'Na s podporou W'DanQa, kterému velmi pomohla opakovaná nedisciplinovanost velitelů Hlavních sil v palbě během bitvy u Alcyone - kapitán AT, jediný velitel těžké lodi s výjimkou W'DanQy a velitele jeho vlajkového křižníku, který bitvu přežil, byl v nepřítomnosti odsouzen za neuposlechnutí rozkazu k trestu smrti a na doživotí za zbabělost v boji - dokázali po urputné snaze včas admirály přesvědčit, že situace tento krok vyžaduje. Samozřejmě nehodlali ustoupit bez boje nebo jen tak vydat významnou základnu. Admirál Lat'Na nařídil připravit demolici všech zařízení a personál urychleně evakuovat konvojem silně bráněných rychlých podpůrných lodí, což se mu přes intenzivní blokádní snahu admirála Valeriana podařilo. Ztratil sice dva těžké křižníky, ale své zázemí dokázal přesunout celkem bezpečně do druhé linie, kterou celý minulý rok budoval asi padesát parseků od Plejád.

Po celou dobu evakuace si admirál Haaf, díky vysoké útočné aktivitě atakijských křižníků, nebyl jist Lat'Novými záměry. Nakonec dospěl k závěru, že jeho nepřítel špatně zhodnotil situaci a chystá se k dalšímu útoku. Lat'Na a jeho velitelé se skutečně rozhodli krýt evakuaci přípravou další ofenzívy, kterou však nikdy nehodlali spustit. Tento jistě neobvyklý a riskantní tah jim vyšel také proto, že admirál Haaf nebyl zcela připraven na strategické velení a nějaký čas mu trvalo, než vpravil do situace sebe i svůj štáb. Nemohl navíc opomíjet hrozbu znovudobytí Sergonu 6, jehož infrastruktura byla během bojů těžce poškozena a nějaký čas trvalo, než se na základně obnovil normální provoz. Navíc ztratil dne 164-2489 jednu ze svých bitevních lodí (F.S.S. Revenge), když jí při útoku na jedno z posledních týlových postavení Cenatiru vysadil energetický rozvod a obranné lodě ji poškodily natolik těžce, že musela být zničena.

Nakonec však situace uzrála k definitivnímu útoku na Cenatir. Došlo k němu 172-2490, po měsíci a půl příprav a zabezpečování obklíčení. Admirál Haaf celé operaci velel ze své nové vlajkové lodi F.S.S. Warspirit II, podílelo se na něm celkem deset dalších bitevních plavidel a třicet křižníků. Takové lavině nemohl Lat'Na se svými osmi bitevními loděmi a pěti bitevními křižníky dlouho odolávat. Přesto se mu podařilo způsobit útočníkům škody, i když žádnou loď nezničil. Sám však rovněž žádné plavidlo neztratil a jeho dlouhé přípravy mu umožnily ve chvíli, kdy se situace vyhrotila, bezpečně ustoupit a současně provést destrukci Cenatirské infrastruktury.

Dne 175-2490 oficiálně oznámil tiskový mluvčí Vrchního velitelství ozbrojených sil Federace kapitán Frederick Pohl, že veškerý aktivní odpor nepřítele v oblasti Plejád ustal a jeho síly tak byly vytlačeny zcela mimo předválečný federální prostor. Současně bylo oznámeno, že Atakijskému Svazu byly prostřednictvím hypervlnového spojení sděleny podmínky, za nichž dojde k mírovým jednáním. Ty zahrnovaly vytvoření sto parseků široké linie mezi oběma státy, kde by byl zakázán pohyb válečných lodí obou stran (bez vzájemného souhlasu) a stavba jakýchkoliv trvalých základen. Dále měly být omezeny zbrojní programy Svazu, a to na dobu nejméně padesáti let.

Zmíněné memorandum dostalo vrchní velení Svazu, tedy generální štáb jeho flotily a její nově jmenovaný velitel admirál I'Nka (předtím velitel Hlavních sil), jakož i oba jeho nejvyšší podřízení, Lat'Na a 'Sercce, nově jmenovaný velitel Hlavních sil, 177-2490. Reakce byla okamžitá a naprosto negativní, výjimku představoval, již tradičně, Lat'Na, který vzbudil pobouření svým prohlášením, že po posledních ztrátách není loďstvo schopno zastavit nepřátelské síly při průniku do centra Svazu. Pravdou bylo, že se obě flotily dostaly prakticky na paritní stav, pokud se týkalo počtu bitevních lodí. Zbývajících třináct bitevních křižníků sice dávalo Svazu jistou výhodu, ale ne tak podstatnou, jak si I'Nka i 'Sercce mysleli, protože nově zaváděné těžké křižníky Federace jim dokázaly do značné míry čelit.

Nakonec Federace odpověď na svou nótu nedostala v uvedeném termínu pěti dní. Rada proto přišla s novou nótou, jíž stanovila definitivním válečným cílem bezpodmínečnou kapitulaci protivníka. V porovnání se stavem ještě před půl rokem to byl obrovský posun ve smýšlení. Poslední zprávy z fronty jasně ukazovaly na to, že Flotila získává materiální převahu a admirál Haaf i jeho podřízení se o dalším vývoji vyjadřovali s opatrným optimismem. Pro obyvatele vnitřních světů to byla velmi významná vzpruha, která jim umožnila pokračovat v podpoře válečného úsilí a dovést tak boj do vítězného konce. Přestože konkrétní časový horizont nebyl ještě ani zdaleka zřejmý, rozhodla se Flotila o něco zpomalit výstavbu nových jednotek a pokud možno tak ulehčit ekonomice, která již v roce 2490 běžela na absolutní rezervy. Snížení nároků se velmi příznivě a především poměrně rychle projevilo na všech planetách a opět vedlo k povzbuzení morálky.

Mezitím dostal znovu povýšený admirál Haaf rozkaz k dalšímu postupu, který měl zahájit 181-2490. Jako první vyrazil k nepříteli nový viceadmirál Valerian se svými křižníkovými svazy, aby provedl podrobný průzkum Lat'Novy obranné linie. Ukázalo se ovšem, že opatrnost je na místě, protože atakijci celé pásmo opevnily skutečně těžce. Za situace, kdy se jejich lodě odmítaly vydávat mimo dosah planetární podpory, sice mohla Federace s přehledem dominovat v okolním vesmíru, to jí však příliš nepomáhalo. Pásmo bylo nutné neutralizovat, aby bylo možné postoupit k vlastnímu Svazu. Za této situace se admirál Haaf rozhodl nasazovat hlavně starší bitevní lodi k úderům balistickými střelami, zatímco nové jednotky je budou krýt. Jakmile pak vystřílel v obraně dostatečně široký prostor, zahajoval závěrečnou zteč, kterou završoval zničením veškeré infrastruktury základny. Protože mezi Cenatirem, kde se horečně snažil obnovit ztracené zařízení, a Svazem, bylo jen asi sto dvacet parseků, rozhodl se nebudovat si předsunuté pozice a prostě přes tento prostor útočit na dálku, poté, co budou základny Koloniálního loďstva neutralizovány.

K dalšímu důležitému rozhodnutí se dospělo v zázemí. Vrchní velitelství stanovilo, že do operací se nemají až na nezbytné výjimky nasazovat pozemní síly, jejichž operace by na dlouhou dobu vázaly postup části lodí, a veškerá ofenzíva má probíhat ve vesmíru. Atakijské základny a planety měly být pouze neutralizovány eliminací podpůrné infrastruktury. Teprve později, až bude nepřátelské loďstvo eliminováno, a pokud se ukáže nutnost, mělo dojít na obsazování planet. Šlo o zásadně důležité rozhodnutí, protože umožnilo vyčlenit invazní výsadkové lodě jako podpůrné pro flotilu, zatímco armáda měla dostatek času k přípravě na případná vylodění.

Mezi 185-2490 a 65-2491 admirál Haaf postupně likvidoval atakijské základy. Jako jistou náhradu za Revenge dostal F.S.S. Resolution BSS 15, jedinou bitevní loď, která do této doby nevystřelila ani ránu - byla od počátku vynuceným jádrem flotily obrany Hexadaru a až do svého nasazení byla vlajkovou lodí admirála Nexaha. Admirál Haaf jí ponechal, jako poslední lodi ve Flotile, čistě hexadarskou posádku, jejího velitele se však zbavil. Domníval se, že debakl Hexadar přiměl hexadarce ke změně (prakticky neexistujícího) výcviku, byl však zklamán - hned 214-2490, když napadla spolu s F.S.S. Hibet jen mírně bráněný post M-45-126, poslední stanoviště atakijců v Plejádách, na které dřív nebyl čas, a během boje s dvěma křižníky z neznámých důvodů doznala několik těžkých zásahů, které způsobily její vyřazení z dalších akcí až do konce války.

Bez ohledu na tuto blamáž však postup pokračoval vcelku úspěšně. Zničených lodí na obou stranách výrazně ubylo, protože atakijci se jen málokdy odvažovali střetu a Flotila spíš lodě poškozovala než ničila ve snaze zahltit už tak přetížené nepřátelské doky. Konečnou snahou admirála Haafa bylo postupně vyřadit co nejvíc nepřátelských lodí, aby jejich opravy způsobily výrazné oslabení sil Koloniálního a zbytků Hlavního loďstva v době, kdy hodlal vést rozhodující úder na obranou linii admirála Lat'Ny. Počítal rovněž s psychologickým hlediskem celé situace: Atakijci měli nyní dohromady čtrnáct bitevních lodí, patnáctá Na'NdU třídy LeCh byla ve stavbě. Celkově Federace zničila šedesát procent bitevních lodí Svazu, ať už postavených před válkou nebo během ní - a těch bylo pouhých šest. Z akceschopných bitevních lodí disponovalo Koloniální loďstvo šesti bitevními loděmi (proti čtrnácti federálním všech tříd v první linii), zbylých osm měly dosud k dispozici Hlavní síly, které se ovšem připravovaly k definitivnímu přesunu do první linie. To však již nyní nehrálo roli: do 65-2491 zničil nebo obsadil admirál Haaf třetinu základen na křídlech pevnosti DanKa'R, hlavního centra obrany Koloniálního loďstva, a chystal se k jeho odříznutí. Admirál Lat'Na věděl, že mu v tom v žádném případě nedokáže zabránit, pokusy o to by nyní již znamenaly jen bezúčelný masakr. Počet jeho těžkých lodí byl redukován na patnáct, což nemohlo stačit k rozhodnému odporu.

Ačkoliv si toho bylo vědomo Koloniální loďstvo, v zázemí stále vysocí důstojníci jen obtížně chápali realitu a nebyli se schopni přizpůsobit naprosté změně sil na frontě. Jejich nejprve rozladěné, později poplašené a nakonec hysterické rozkazy, aby Koloniální loďstvo "něco" dělalo, měly ovšem za následek jen admirálovy nanejvýš trpké komentáře. Velitel Koloniálního loďstva již jasně viděl, že situace spěje beznadějně k porážce, a neviděl důvod zahazovat životy svých mužů. Spolu s W'DanQem správně odhadli, že Federace nebude mít dost sil na okupaci Svazu a spokojí se proto pouze s podobnými podmínkami, jaké navrhovala dne 175-2490, byť nyní zřejmě podstatně tvrdšími. Proto neměli zájem zbytečně celou agónii protahovat.

Nelze ovšem říct, že by admirál Haaf dokázal obklíčit DanKa'Ru beze ztrát. Ovšem zničení čtyř křižníků (F.S.S. Spektre CGS 6, F.S.S. Recca CAS 55 a F.S.S. Taghura CAS 57 třídy Amalthy a F.S.S. Firth of Foth CLS 02 staré třídy Scapa Flow) nelze považovat za nijak závažné ztráty vzhledem dosaženým výsledkům. Mnohem horší bylo to, co se událo dne 68-2491.

Generální štáb Svazu dospěl totiž na počátku druhého měsíce roku k rozhodnutí, že pokud nebude podniknuta rozhodná akce k zastavení nepřítele, bude admirál Lat'Na zbaven velení a postaven před soud pro zatím nespecifikovaná obvinění proti válečnému úsilí. To konečně vyprovokovalo velitelský sbor Koloniálního loďstva, avšak admirál i tak požadoval, aby mu byly s okamžitou platností podřízeny Hlavní síly, protože bez nich je nepřítel více než dvakrát silnější než on. Atakijské velení udělilo okamžitě souhlas v zoufalé snaze učinit cokoliv, co by odvrátilo porážku. Osm bitevních lodí a pět bitevních křižníků dorazilo vzápětí.

Tento pohyb rozhodně nezůstal na druhé straně utajen. Admirál Haaf proto soustředil své síly a nachystal nepříteli past, do níž se ho rozhodl nalákat nasazením svých starších bitevních lodí s podporou křižníků, které měly nepřítele zavést před hlavně bitevních lodí třídy Rodney. Originální na této pasti bylo, že celá bitva se měla odehrát v hyperprostoru, kde by moderní bitevní lodě čekaly bez použití pohonu a aktivních senzorů, dokud protivník nepřiletí na dostřel. Přestože načasování takové akce bylo nesmírně obtížné, nečekanost takové taktiky mohla vykonat své.

Nájezd "návnadové skupiny" na jednu z bočních základen atakijců předznamenal poslední velkou bitvu války. Admirál Lat'Na dal okamžitě rozkaz k vyplutí dvanácti bitevním lodím a deseti bitevním křižníkům, všem plavidlům, které měl v tu chvíli v operačním stavu. Při pronásledování nepřítele však zjistil, že je sledován federálními lehkými křižníky, které se drží těsně na dosah svých senzorů a sledují jeho kurz. Ani v nejmenším nepochyboval, že informují o jeho poloze nepřítele, a proto si dával záležet na tom, aby byl informován o dění před sebou. To z největší pravděpodobností zachránilo jeho loďstvo před zničením, protože jeho průzkum zpozoroval osm bitevních lodí třídy Rodney na více než sto milionů kilometrů (což vzhledem k podmínkám, panujícím poblíž hyperstěny, hovoří velmi pozitivně o kvalitě atakijských senzorů i jejich obsluh). Federální bitevní lodě byly na druhou stranu pravidelně informovány o nepřátelském pohybu, takže vlastní senzory mohly vypojit, což opět ztížilo jejich detekci.

Díky Lat'Nově opatrnosti měla jeho flotila čas přejít pod rychlost světla, když byl nepřítel zpozorován, byla však stále na střetném kurzu s federální eskadrou a nemohla se již boji zcela vyhnout, zejména když ústup do hyperprostoru nepřipadal v úvahu. V této situaci se naprosto jasně projevily rozdíly mezi oběma loďstvy. Síly Koloniální flotily provedly na admirálův pokyn naprosto dokonale sehraný manévr, kterým nabraly přímý střetný kurz, aby mohly zblízka prostřelit nepřátelské štíty. Naproti tomu lodě Hlavních sil začaly nekoordinovaně manévrovat ve snaze dostat se ve shodě se závaznými taktickými směrnicemi na ideální dostřel svých zbraní, který byl ovšem ideální pouze v případě, že nepřítel by měl elektromagnetické štíty.

Důsledky byly rychlé a kruté. Admirálové Lat'Na s W'DanQem sice dokázali palbou zblízka zničit bitevní loď F.S.S Spruance BSS 28 a dvě další plavidla (F.S.S. Temeraine II BSS 29 a F.S.S. Makarov BSS 32) poškodit, avšak sám ztratil tři bitevní lodě zcela, všechny ostatní byly poškozené a stejně tak ztratil čtyři bitevní křižníky. Jeho jediným štěstím bylo, že Flotila se při pronásledování soustředila na nepoškozená plavidla (zničeny další dvě bitevní lodě a tři křižníky), takže zasažené lodě se nakonec dovlekly na základnu. Ztraceny byly veteránky z třetí bitvy u Dekary, 'IT a Na'Ka, s nimi pak QVa třídy D'Q a Da'Hewq a SmEQ třídy NuT. Atakijské loďstvo přestávalo existovat.

Definitivní ránu z milosti mu pak zasadil viceadmirál Valerian. Dne 69-2491, den po bitvě u DanKa'Ry, jak bylo střetnutí nazváno, vstoupila do služby nová bitevní loď F.S.S. Oregon BSS 33, nejmohutnější plavidlo celé války. Admirál přednesl návrh na její okamžité nasazení k operaci v týlu nepřítele, společně s čtveřicí nejsilnějších federálních křižníků té doby (třída Admirality). Vzhledem k tomu, že i křižníky (pomalejší než bitevní loď) dosahovaly rychlosti vyšší než 26,5 ppd, víc než kterékoliv atakijské plavidlo větší než lehký křižník, a jejich souhrnná palebná síla převyšovala čtvrtinu zbývající atakijské flotily, neexistovalo nyní vlastně nic, co by je mohlo zastavit. Admirál Haaf okamžitě vydal souhlas, stejně rychle a souhlasně se vzápětí vyjádřila Admiralita. Obávaná "Černá ruka" vztyčil svou vlajku na Oregonu a okamžitě zamířil do hloubky prostoru Svazu.

Operace, nazvaná Odyssea, trvala od 70-2491 do 100-2491. Během ní admirál Valerian zničil orbitální infrastrukturu sedmi nejvýznamnějších atakijských planet, přičemž toto ostřelování mělo za následek zkázu šesti bitevních lodí (Svazu tak zůstaly 3), čtyř bitevních a nejméně patnácti dalších křižníků. Navíc obrovské škody na válečném průmyslu znamenaly, že Svaz ztratil více než polovinu svých stavebních kapacit. Nyní již zbývalo jen jediné řešení nastalé situace.

Dne 101-2491 požádali zástupci Svazu prostřednictvím hyproprostorového spojení admirála Valeriana na palubě Oregonu o zastavení palby s tím, že chtějí zahájit mírová jednání. Admirál okamžitě odpověděl připravenou nótou, v níž Rada Federace dávala jasně najevo, že pokud chce Svaz jednat o míru, jedinou přijatelnou možností pro Federaci je bezpodmínečná kapitulace. Dále sděloval, že sice zastaví ničení atakijské infrastruktury, ale přesouvá se k hlavní planetě Svazu, kde zůstane, dokud z Federace nedorazí vyslanci, jejichž úkolem bude sestavit mírovou smlouvu, a že v případě, že dostane jakoukoliv zprávu o napadení, nebo jen přesunech, které by se mohly zdát jako příprava k napadení, jakékoliv federální lodě nebo základny, okamžitě opět zahájí bojové operace a nepřestane, dokud nezničí veškerý kosmický průmysl Svazu.

Atakijci již ovšem na žádnou akci, ofenzivní ani defenzivní, nepomýšleli. Prakticky veškerá jejich moc byla zničena, jediné lodě, které jim ještě zbývaly, byly ty pod velením admirála Lat'Ny, který dal jasně najevo, že neudělá nic, čím by mír ohrozil, a přítomnost bitevní lodě o sto devadesáti kilotunách dala jasně najevo všem, nejen admirálům, ale i civilním představitelům a obyvatelstvu, že jakýkoliv boj povede jen k naprosté zkáze. Svaz samozřejmě věděl o použití ZHN proti jeho pozemním silám v době, kdy síly Spojené Země zahájily svůj první velký protiúder, a z archivů dobytých planet měli rovněž zprávy o podrobném průzkumu planet Republiky Mars, zničených během tamní občanské války. Obavy z nasazení stejně devastujících prostředků proti nim se proto zdály vystrašeným politikům naprosto opodstatněné.

Současně s čekáním na zahájení diplomatických jednání provedl admirál Haaf přesun svých sil blíže ke Svazu, aby podpořil admirála Valeriana a dodal tak Federaci lepší pozici při vyjednávání. Čekání postupně způsobovalo na atakijské straně hysterii, protože o přítomnosti sedmi bitevních lodí a doprovodných plavidel každý věděl, stejně jako o tom, že další plavidla čekají jen malý kousek od poslední provozuschopné atakijské základy, připravené vtrhnout dovnitř a zničit ji. Stále divočeji se proto dožadovali přesných podmínek kapitulace. Po dvanácti dnech, když však už bylo jasné, že se Federace nehodlá okamžitě vrhnout do útoku, nejhorší napětí opadlo.

Rada Federace mezitím sjednávala znění mírové smlouvy. Hlavní slovo zde měl Hexadar, jehož vyjednávači smetli ze stolu návrhy ostatních členů Federace, poukazujíce na množství nedostatků v předkládaných návrzích. Přestože velká část z nich byla spíše procedurálního charakteru, hexadarská snaha o co nejpreciznější znění smlouvy se později ukázala pro Federaci jako velmi šťastná. Nakonec, dne 135-2491, byl jednomyslně schválen pracovní text smlouvy, zahrnující Federací požadované podmínky a sankce, uvalené na Svaz.

O necelé dva týdny později, 147-2491, dorazila federální delegace, vedená hexadarským zmocněncem Hawixou, na palubě lodi F.S.S. Queen Elizabeth k AT'taku, na jehož orbitě stále zůstával svaz admirála Valeriana. Druhý den se na federální loď přesunuli zástupci atakijské vlády, pověření dojednat a přijmout definitivní znění kapitulační smlouvy. Jejím členem byl, po velmi důrazném naléhání ze strany admirála Lat'Ny, i admirál W'DanQ, přizvaný původně spíše pro forma.

O jednání samotném se původně předpokládalo, že proběhne velmi krátce. Zejména Země a Cemegan měly za to, že jediný podíl atakijců na něm bude ratifikace podmínek, zde však došlo zejména zásluhou admirála W'DanQa, který se dobře seznámil s psychologií i historií všech čtyř ras Federace, ke změně. Admirál setrvale požadoval vysvětlení jednotlivých bodů, jejich přesnou formulaci a množství doplňujících informací. Jeho zásluhou si pak i ostatní atakijští delegáti uvědomili, že Federace k tak drastickému kroku, jako je plošné planetární bombardování civilních cílů, nesáhne, pokud bude jen trochu vyhnutí. Díky tomu se nakonec jednání, jež mělo trvat necelou hodinu, vleklo dva měsíce a patrně by bylo ještě delší, nebýt předchozí velmi pečlivé přípravy hexadarského štábu a jeho trvání na přesném znění smlouvy. Stejně tak se, ve světle pozdějších poznatků o atakijské psychice, jeví pravděpodobné, že by Svaz patrně našel způsob, jak se alespoň některým závazkům mírové smlouvy vyhnout.

Nakonec, 201-2491, byla smlouva ratifikována. Tento den je tak považován za definitivní konec Války o nezávislost.

Podmínky, uvalené na Svaz, byly velmi tvrdé, i když většina z nich pouze dočasná. Výjimkou byl pouze bod, zprvu vnímaný jako nejdůležitější. Šlo o vytvoření sto parseků širokého nárazníkového pásma mezi Svazem a Federací. To mělo začínat u nejzazší současné, trvale osídlené planety Svazu, což znamenalo nutnost vyklidit obranné pásmo, vybudované v roce 2489. V tomto pásmu nebylo ani jedné straně povoleno setrvale udržovat jakékoliv síly, civilní či vojenské. Ozbrojené lodě atakijců měly do pásma, pojmenovaného Fraserova linie, zcela zapovězeno vstupovat, pohyb civilních zde byl časově omezen. Federace mohla na omezenou dobu deseti dní vysílat ozbrojená plavidla.

Dalšími podmínkami, které měly původně spíše okamžitý význam - teprve později jim začala být přikládána dlouhodobá důležitost - bylo omezení atakijské flotily, výstavby vesmírné infrastruktury a vojenského výzkumu. Svaz směl obnovit pouze omezenou kapacitu loděnic a v nich se nesměly stavět žádné bojové lodě o tonáži větší než padesát kilotun. Celková tonáž loďstva byla rovněž omezena, a to na tři miliony tun. Lodě překračující tyto kvóty měly být odevzdány Federaci nejpozději do konce roku.

Omezení výzkumu bylo v dlouhodobém horizontu asi nejpodstatnější pro získání bezpečného náskoku. Svazu byl zakázán prakticky jakýkoliv základní výzkum, veškeré laboratoře měly být pod trvalou federální kontrolou a aplikované technologie musela předtím, než budou zavedeny, schválit federální inspekce. Cílem bylo zamezit tomu, aby Svaz vyvinul vlastní hyperiontová děla či jejich ekvivalent a další technologie, na nichž bylo postaveno vítězství Federace. Současně to znamenalo, že Federace získává přístup k veškeré atakijské technologii, která byla v některých směrech stále vyspělejší, než federální. Všechna tato omezení měla platit po dobu padesáti let. Svaz měl navíc platit veškeré náklady spojené s kontrolou dodržování těchto podmínek.

Posledním, krátkodobě nejdůležitějším bodem, byly válečné reparace. Po dobu následujících deseti let měl Svaz platit v přepočtu tři sta miliard federálních kreditů ročně, a to libovolným, ve Federaci zužitkovatelným způsobem. Tato částka představovala v tu dobu dvacet dva procent HDP Federace (a asi sedm Svazu). Jejím následným uvážlivým využitím se podařilo v neuvěřitelně krátké době čtyř let prakticky zacelit veškeré válečné ekonomické škody a v dalších letech rozvinout průmysl a kolonizaci do obrovských rozměrů.

Svaz v podstatě neměl možnost odmítnout. Přestože se jeho představitelé přeli s hexadarskými vyjednavači málem o každé slovo smlouvy, od začátku bylo jasné, že podstatu zmiňovaných mírových podmínek změnit nedokáží žádným způsobem. Svaz tak velmi draze zaplatil za svou nepřipravenost na válku s rovnocenným soupeřem.

Dne 204-2491 opustily s výjimkou eskadry lehkých křižníků, určených k podpoře komisařů dohlížejících na podmínky příměří, lodě Flotily prostor Svazu. Současně se pod eskortou sil admirála Haafa vracely ty jednotky Svazového námořnictva, kterým to bylo dovoleno, na zbývající základny, a nákladní lodě evakuovaly pevnostní pásmo. Stejně tak Svaz vyslal plavidla k převezení svého zajatého personálu zpět na své území. Federální zajatce, kterých nebylo mnoho a jednalo se většinou o civilisty, přesunuté do Svazu v rámci výzkumu v době prvních válečných úspěchů, vzaly na palubu lodě admirála Valeriana. Většina z těchto osob se vracela domů po pěti letech zajetí, která strávili jako objekty zkoumání atakijských vědců, zejména xenopsychologů.

Kromě ekonomické krize ve Svazu, zaviněné odvelením značného počtu transportních lodí k podpoře flotily - kde byla většina z nich záhy zničena - a eliminaci významných průmyslových kapacit, stejně jako nutností splácet reparace a nahrazovat ztráty, čelil v té době Svaz nejvážnější politické krizi za celou svou existenci. Díky obrovskému oslabení kosmických sil čtyři planety, které byly součástí Svazu méně než padesát let, připravovaly odtržení. V této situaci zasáhl kapitán DeQVa, zmocněnec admirála Lat'Ny a náčelník jeho štábu, který si s možností podobného vývoje dělal již delší čas starosti. Při jednání s představiteli těchto ras pak kapitán dokonale využil polopravd a nejasností, panujících kolem Federace, zejména pak záběrů zničených světů a informací o orbitálním bombardování planet, dokonce původně federálních, ve snaze o jejich opětovné dobytí. Kapitánem do obrovských rozměrů nafouknuté ztráty vlastních vojsk, stejně jako federálního civilního obyvatelstva, vyvolaly paniku. Protože tyto světy by byly jako první vystaveny úderu Federace, logickou volbou by bylo okamžité odtržení od Svazu a poddání se. Avšak DeQVaova výmluvnost, kdy poukázal na - smyšlený - fakt, že Federace každou rebelii, nebo i větší selhání, trestá vybíjením obyvatelstva, postupně separatistické tendence utlumily. Federace navíc kapitánovi nechtěně poskytla podporu, když admirál Haaf umístil nedaleko těchto světů svou bitevní flotilu. Kapitánův dodatek, že Svaz v žádném případě ani během mírových jednání nepřipustí škody na civilním obyvatelstvu, znamenal velké politické vítězství.

Federace, naproti tomu, měla jiné problémy. Opět se ukázalo, že mezi jednotlivými členy existuje výrazné napětí. Prudký vzestup významu lidí, kteří jasně dominovali ve velení Flotily, nyní začal vyvolávat velké obavy. Navíc se Hexadar opět snažil získat postavení, které ho stály ostudné blamáže jeho vojenských sil, stavěje přitom na velkém úspěchu vyjednavačů při mírových jednáních, stejně jako toho, že většina mírových inspektorů ve Svazu (ze stejného důvodu jako vyjednavačů) byli hexadarci. Rada Federace si byla však těchto potíží vědoma a intenzivně hledala řešení, jak uspokojit všechny členy.

Patrně nejvýznamnějším krokem bylo jmenování nového vrchního velitele loďstva. Tímto úkolem byl pověřen admirál Daagh Haaf, uznávaný pro významný podíl na většině vítězných bitev od začátku války všemi příslušníky Flotily. Dalším krokem bylo omezení početního stavu Flotily, což byl jednoduchý krok vzhledem k tomu, že starší lodě, postavené na technologickém standardu Starwars, již byly vlastně k ničemu. To ovšem znamenalo významně (asi o čtyřicet procent) omezit početní stavy Flotily, což mohlo přinést vlnu nezaměstnanosti. Rada proto zahájila z peněz získaných od Svazu politiku podpory mezihvězdného podnikání. Množství odstrojených válečných lodí se dostalo do rukou soukromých společností nebo i osob, a státní dotace na tento druh obchodu, stejně jako podpora rozvoje kolonií, významně přispěly k omezení poválečné hospodářské krize. Stejně důležitým momentem bylo, že zbývající posádky Flotily mohly být mnohem vyrovnanější, lidé ztratili onu naprostou převahu. Za války, zejména zpočátku, tvořili lidé 90% posádek, a v roce 2491 toto číslo stále ještě činilo 75%. Po reformách a zejména po nástupu nových ročníků akademií, které však obě zůstaly pod významnou kontrolou Země - aby byla zachována kontinuita a zdůrazněn význam Země pro Flotilu - sice stále zůstalo ve Flotile celkem 57% lidí, to však již bylo pro všechny strany snesitelné.

Před Flotilou nyní stály nové úkoly, které se postupně promítly do její skladby. Aby se předešlo nečekanému kontaktu, bylo stanoveno, že nové kolonie je možné zakládat nejméně dvě stě parseků hluboko v prozkoumané zóně. Rovněž vzhledem k tomu, že počet inteligentních, kosmických cest schopných civilizací předčil jakákoliv očekávání na všech planetách, byly stanoveny procedury jak pro případný nový kontakt, tak pro další jednání s novou rasou. Díky údajům, získaným z archivů Svazu, došlo k významným pokrokům v xenopsychologii a xenobiologii, což se příznivě projevilo v dalších letech.

Federace tak vstoupila po třiceti letech od svého formálního založení do nové epochy své existence, mírové epochy, která měla trvat víc než půl století.