Bitevní lodě Federace
Válka o nezávislost, 2481-2490
SWC EARTHSTAR
|
|
| První výsledek programu Star Wars v oblasti bitevních lodí. Původně se jednalo o experimentální loď, mající tento druh plavidel prověřit, zjistilo se však, že se svou bojovou hodnotou bez problémů vyrovná atakijským bitevním křižníkům, ač zdaleka nedosahuje jejich rychlosti (v té době kolem 23.5 ppd). Vzhledem k tomu, že v té době nebyly známy bitevní lodě svazu a Země budovala své síly pro vlastní obranu, nezdálo se toto řešení špatné a bylo přikročeno k výstavbě celé třídy. Když pak byly o čtyři roky později získány poznatky o bitevních lodích Svazu, byla další výroba zastavena. V té době už bylo dávno jasné, že Federace nemá bez pomoci Země v případné válce žádné vyhlídky. Proto byl program zastaven ve prospěch nových tříd a lodě typu Earthstar byly staženy k obraně Země a jejích kolonií, kde odvedly poctivý kus práce. | |
SWC RAGNAROG
|
|
| Třída Ragnarog představuje pokračování trendu započatého typem Earthstar, jde tedy o lodě určené především k obraně Spojené Země. Tomu odpovídá jak jejich výkonnost, tak i jejich vybavení a autonomie - šlo o relativně malá plavidla, sice rychlejší než třída Earthstar, avšak toho bylo dosaženo na úkor nezávislosti plavby (pouhé tři týdny oproti pěti u Earthstar) a vnitřního vybavení, jež nedosahovalo potřebné úrovně, neboť se předpokládalo, že lodě nebudou operovat daleko od mateřských základen a bude je možné snadno zásobovat. Tato od začátku chybná koncepce se projevila v malé schopnosti lodi vypořádat se s případným poškozením, což se oběma plavidlům stalo osudným - v roce 2487, krátce po vstupu Země do války, byly obě přiřazeny na vanoscinskou kolonii Matera v Hyádách a zasahovaly proti útoku atakijských bitevních křižníků. V boji byly poškozeny a než bylo možné ze základny, vzdálené sedm parseků, dopravit potřebné vybavení a náhradní díly (které jiné lodě měly běžně k dispozici), bylo nutné je opustit a zničit, aby nepadly do rukou nepříteli. | |
SWC TEMERAINE
|
|
| Poté, co se Země seznámila s kvalitami bitevních lodí Atakijského svazu (resp. lodi D'Q, jediného plavidla této kategorie známého Zemi před rokem 2487), které třídy Earthstar a Ragnarog převyšovaly kromě rychlosti (tř. Earthstar i zde) ve všech parametrech příliš výrazně, přikročilo se k výstavbě zcela nově koncipovaných bitevních lodí. Úkoly třídy Temeraine již nebyly tak rize defenzivní a lodě byly schopny bránit i podstatně hůře vybavené planety Federace. Stále se sice nemohly rovnat lodi D'Q (tehdy nikdo nevěděl, že Svaz nepoužívá řízené střely dalekého dosahu, které horší techniké parametry pozemských lodí dovedou alespoň částečně vyvážit), ale byl zde učiněn významný krok kupředu. Všechny lodě této třídy byly zničeny v roce 2488 skupinou bitevních lodí Svazu vyslaných na pomoc koloniálním silám, zdecimovaných po vstupu Země do války jejím loďstvem. I přes velký nepoměr sil si však jejich posádky (proti všem pravidlům z nich přežilo přes dvě stě osob, což samo o sobě svědčí o kvalitě konstrukce) vybraly svou daň v podobě tří zničených nebo těžce poškozených nepřátelských bitevních lodí. | |
QUEEN ELIZABETH
|
|
| Standardní bitevní loď Federace po celou dobu války až do příchodu třídy Rodney představuje vrchol programu Star Wars. Původní návrh, vycházející ze zkušeností s třídou Temeraine, vznikl jako reakce na první boje Federace se Svazem, zvláště s jeho bitevními loděmi. Po vstupu Země do Federace, kdy se většina výstavby menších lodí přesunula jinam, se mohly pozemské (resp. ex-marťanské) loděnice soustředit plně na stavbu bitevních lodí, což se rychle projevilo nárůstem bojové síly Federace. Třída Queen Elizabeth byla buď rychlejší nebo silnější než všechny tehdejší atakijské lodě a v případě potřeby se mohla úspěšně utkat i s jejich bitevní lodí, i když jí stále chyběla jejich palebná síla. Většinou se tedy střetu s nimi vyhýbaly, i když v případě potřeby, zvláště díky zesílené raketové výzbroji (36 střel místo standardních 20-24) a vyšší frekvenci střelby laserů měly slušné šance, rozhodně větší než kterýkoliv typ nevybavený moderními technologiemi. | |
HEXADAR
|
|
| Pokus ostatních planet Federace zlomit monopol Země v oblasti hlavních bojových jednotek, bitevních lodí, dopald poněkud rozpačitě. Rychlostí se tyto lodě sice vyrovnaly třídě Queen Elizabeth, design však vycházel z o něco menších lodí typu Earthstar, od nichž byla odvozena i laserová výzbroj. Štíty nedosahovaly potřebné kvality a činily lodě relativně zranitelnými. Čím však byla tato plavidla unikátní, byla dvě čtyřnásobná sila schopná vypouštět ty nejtěžší střely, jaké v té době byly ve Federaci k dispozici (8 hlavic ráže 35 MT), které přímým zásahem bez problémů zničily bitevní loď. V době jejich nasazení, kdy Svaz neměl proti ŘS stále žádnou účinnou obranu, byly skutečně hrozivou zbraní, ale jejich slabé štíty znamenaly, že je atakijské lodě mohly ohrozit i z větší, před raketami zabezpečující vzdáleností, nebo je napadnout lehlkými plavidly, před nimiž je spolehlivě nemohly uchránit ani početné eskorty. | |
RODNEY
|
|
| Lodě typu Rodney byly založené na stejných technologiích jako třída Ark Royal, tedy vybavené silovými štíty (bez posilovačů), hypervlnovým pohonem, novými reaktory a hyperiontovými děly (tehdy označovanými jako alfakanóny). To jim dávalo absolutní převahu nad všemi loděmi nepřítele, rychlostí se vyrovnaly jeho bitevním křižníkům a se svou dvojnásobně vyšší palebnou silou je likvidovaly doslova na potkání. Bitevní lodě, zvláště standardní jednotky třídy AT, byly ze vzdálenosti, na kterou mohly štíty těchto federálních lodí ohrozit, proti jejich dělům prakticky bezbranné. I to byl důvod, proč byla raketová výzbroj, zabírající příliš mnoho místa, silně redukovaná (2 sila místo standardních čtyř a jen 16 střel). Přestože pak tyto lodě přišly již v době, kdy začínala být zřejmá ekonomická převaha Svazu, zvláště díky nim se hrozba porážky změnila v oslnivé vítězství. Právě tyto lodě se spolu s 216. křižníkovou eskadrou (tř. Ark Royal a F.S.S. Yorktown CGS 01) hlavní měrou zasloužily o vítězství v bitvě u Alcyone. | |
OREGON
|
|
| Třída Oregon již vlastně patří do poválečné historie, kdy se na celých třicet let stala páteří Flotily. Pouze F.S.S. Oregon BSS 33 zasáhla poslední fáze války, kdy se jako vlajková loď kontraadmirála "Blackhand" Valeriana zúčastnila operace Odysea. Během tohoto nájezdu napáchala spolu se čtyřmi křižníky tříd Ark Royal a Admirality v zázemí Svazu větší škody než celá Flotila za poslední rok války. Šlo o lodě prakticky o polovinu větší než třída Rodney a navíc adekvátně silnější, dosahující fenomenální rychlosti (Svaz v té době neměl jediné plavidlo nad 15 kilotun, schopné tuto loď dohonit). Na rozdíl od všech předcházejících plavidel jejich sekundární výzbroj netvořily lasery, ale také hyperiontová děla, převzatá z lehkých křižníků. Některé z těchto lodí se dožily ještě bitvy u Treestar v počátku Trillské války, i když pouze jako zakonzervovaná rezerva, což dostatečně svědčí o jejich kvalitách. | |