Rasa označovaná jako Deamon je podle údajů, získaných prostřednictvím nemnohých pozorování zajatých jedinců a pitvami těl, patrně potomkem vělkého masožravého tvora, sdružujícího se do smeček. Předpokládá se jistá biologická podobnost s pozemskými savci (zejména se patrně bude jednat o péči o mláďata, neboť někteří zajatí jedinci, považovaní za samice, mají výrazné vnější sekreční žlázy, produkující velmi výživnou tekutinu podobnou mateřskému mléku). Vzhledem k neznalosti poměrů na domovském světě jsou další analízy pouze spekulacemi, zdá se však, že tito tvorové pocházejí z nehostinného, chladného podnebí, o čemž svědčí relativně mocná vrstva podkožního tuku a silné osrstění.
Démoni vynikají fyzickou silou a odolností. Se svou hmotností, blížící se v průměru dvěma stům kilogramů u samců a sto šedesát u samic, výrazně vyvinutou příčnou svalovinou a způsobem pohybu (po spodních i všech čtyřech končetinách) budí dojem neinteligentních predátorů, to je však pouze zdání. Jejich hodní končetiny, přestože jsou ozbrojeny mohutnými drápy, jsou schopny překvapivě jemné manipulace. Zdá se, že původem těchto tvorů je obtížně schůdný terén planety s velkou přitažlivostí, čemuž nasvědčují častá chůze po čtyřech a na jejich velikost velmi ohebná kostra.
Důležitým poznatkem je vysoká spotřeba kyslíku Deamonů - jejich má organismus přitom asi o deset procent učinnější využívání kyslíku než lidé - a závislost na vyšším tlaku (kolem 150 kPa). Behěm zajetí je nejúčinnější způsob, jak dospělého Deamona uhlídat (nikdy se nepodařilo zajmout mládě), držet jej v prostředí se standardním tlakem a 15-20% kyslíku ve vzduchu, neboť v takovém případě je velmi malátný a málo aktivní.
Na rozdíl od lidí a
Sidhe nemají Deamoni výrazně dominující smysl, jejich vnímání je rozprostřeno podstatně rovnoměrněji. Oči jsou v porovnání s lidmi slabší, zejména co se týče sledování vzdálenějších oběktů. Výrazně kvalitnější je však sluch a zejména čich, hrající v životě Deamonů zřejmě velmi důležitou roli. Podle všech pozorování se zatím zdá, že snese srovnání s čichem psa a že mezi Deamony hraje čichová komunikace důležitou roli.
Během bojů bylo potvrzeno, že Deamoni mají sluch velmi citlivý na vyšší zvuková pásma těsně za hranicí lidského rozsahu slyšení (kolem 20-25 kHz), a to natolik, že intenzivnější zvuky v tomto rozsahu jsou pro ně velmi bolestivé. Rovněž jim zřetelně vadí ostré světlo a jejich světelné vnímání je posunuto k infračervené oblasti. Z těchto a dalších údajů se usuzuje, že původní planeta Deamonů obíhá hvězdu chladnější, než je Slunce, má vysokou přitažlivost a hustou atmosféru, velmi bohatou na kyslík.
Psychologie a sociologie
Zatím obecně přijímaná teorie, vysvětlující jednání a chování Deamonů je ta, že se vyvinuli z masožravých tvorů, lovících ve smečkách, kteří navíc měli ve svém prostředí silnou konkurenci. Jejich agresivita a organizace vojska i loďstva v malých, kolem význačných jedinců či lodí seskupených jednotek, se tomu zdá naznačovat. Tyto skupiny bojují velmi koordinovaně, avšak je-li napaden vůdce, jeví se hlavním cílem jeho ochrana. Na povrchu planet se velmi ostré boje vedly v případě, kdy bylo ohroženo sídlo nebo samice, jejichž úloha ve společnosti se zdá být velmi pevně vymezena (kromě zachování druhu mají zřejmě i odpovědnost za hospodářskou prosperitu). Celá sociální struktura Deamonů tak, jak byla zatím povrchně prozkoumána, se zdá vykazovat silný kastovní systém, v němž ovšem žádná z kast není pokládána za podřadnou - lidé se alespoň s takovou zatím nesetkali.
Osamocený Deamon, oddělený od své skupiny, často propadá letargii a depresi, která je ve většině případů sebedestruktivní. Zajetí snášejí velmi špatně, nejdelší doba, kdy se podařilo udržet Deamonského zajatce naživu, byla šest měsíců. Dlouhou dobu se předpokládalo, že jde o důsledek jakési formy telepatického propojení s ostatními, pozdější teorie však razily pouze názor o potřebě silné vnitroskupinové interakce. Jakékoliv paranormální schopnosti se u žádného Deamona nepodařilo prokázat.
Další informace