Sidhe (vlastní název rasy je vzhledem k ultrazvukovému komunikačnímu rozsahu nepřepsatelný) jsou potomky teplokrevného, velkého létavého všežravého tvora, svou rozmnožovací strategií a péčí o mláďata podobného pozemským vačnatým savcům. Ztráta schopnosti létat byla zapříčiněna změnou prostředí z hor na řídce zalesněnou savanu v průběhu migrace a změny klimatu na jednom z kontinentů domovské planety, neboť létavý předek se nebyl sám schopen vznést do vzduchu. Přeměna trvala patrně nejméně tři miliony let, na jejichž konci se již setkáváme s ne sice příliš robustním, zato však nesmírně obratným a čilým tvorem vybaveným manipulaceschopnými končetinami.

Současný druh Sidhe sapiens je štíhlé konstituce, s odlehčenými kostmi a intenzivním metabolismem. Kostra velmi ohebná a pružná, kostní spojení dokáží snést i značnou námahu a velké protáčení. Svalovou hmotu lze rozdělit podobně jako u pozemských tvorů s tím, že většina svalů na hrudi a na rukou je stavěna jako svalovina srdeční - jedná se o pozůstatek schopnosti létat. Mozek je asi o 7% větší než lidský, se stavbou podobnou ptačímu.

Osmdesát pět procent smyslového vnímání Sidhe zabírají vzájemně se doplňující zrak a sluch. Protože jsou potomky nočních tvorů, mají v porovnání s lidmi zrak o něco horší a zaměřený spíše na černobílé vidění. Hlavní je zde schopnost rozeznávat intenzitu osvětlení, rozpoznávání barev se začala rozvíjet až s přechodem k dennímu pozemnímu životu. Rozsah vidění je téměř stejný jako u člověka (385 až 780 nm). Dálkoměrná schopnost je vzhledem k ultrazvukové detekci slabá. Sluch je vynikající, rozsah vnímaných vlnových délek je 35 Hz až 32 kHz v normálním a 180 až 330 kHz v detekčním pásmu. Dosud se vyskytující létaví příbuzní údajně používají sonar i jako zbraň k ochromování útočících predátorů, kterážto schopnost v obecném měřítku Sidhe chybí. Podle dodaných údajů se má za to, že vymizela spolu s tím, jak narůstala schopnost používat nástroje a především zbraně, ačkoliv někteří jedinci prý dosahují v použití směrových ultrazvukových pulsů pozoruhodných výkonů.

Ostatní smysly hrají ve vnímání jen velmi podružnou roli. Hmat je druhotným smyslem, začal se plně rozvýjet až s použitím nástrojů. Významná je sice velká citlivost na teplotní rozdíly, ta však podle posledních pozorování mizí spolu se zaváděním vyrovnaného prostředí. Pachová komunikace se omezuje prakticky výhradně na sexuální chování, čichové receptory však do jisté míry splývají s chuťovými.

Sidhe vynikají aktivitou, a to zejména aktivitou mentální. Kvůli nutnosti neustále stymulace mozku se z lidského pohledu mohou jevit jako hyperaktivní, jedná se však o důsledek dřívějšího zaměření mozku na zpracování smyslových vjemů. Proces vývoje inteligence byl proto poměrně intenzivní a rychlý. Sidhe rovněž obtížně snášejí nedostatek vjemů, který u nich často vede k halucinacím a v extrémních případech i mentální nerovnováze.

Jako pozůstatek schopnosti létat zůstala Sidhe vynikající schopnost orientace v prostoru a rychlost reakcí, stejně jako obecná schopnost rychlého a přesného rozhodování, která je jim připisována. Díky intenzivní látkové výměně a pokročilé medicíně, stejně jako aktivnímu způsobu života, se Sidhe dožívají v průměru 114 let (pozemských). Při pohybu na povrchu jsou krátkodobě velmi rychlí, avšak nepříliš vytrvalí a fyzicky o něco méně zdatní než lidé, a to také díky nižší přirozené gravitaci (0,91g).