Těsně před koncem války s krysanidsko-činskou aliancí nasadila Brazílie tato svá nová plavidla za účelem jejich bojového otestování. V jednom z největších střetnutí celého konfliktu, bitvě u Šanghaje, se obě jednotky ocitly samy v boji s dvojicí krysanidských křižníků, což mělo znamenat jejich zničení. Přesto dokázala obě plavidla nejen přežít - i když se později ukázalo, že s poměrně těžkými škodami - ale navíc jedno z nepřátelských plavidel soustředěnou palbou zničit. Navíc i poté, co se druhá nepřátelská loď po příletu křižníku HMS Ilustrious odpoutala, pokračovaly obě lodě nějakou dobu v boji s relativně nedotčenou výzbrojí a pohonem, ačkoliv vizuální pozorování z britské lodě potvrdilo mnohonásobná proražení trupu a četné úniky vzduchu.

Tento nanejvýš dramatický vstup nových brazilských plavidel, do té doby odbornou veřejností spíše opomíjených pro číselně nepříliš vysoké údaje, na válečnou scénu, způsobil, že se jim po právu dostalo velké pozornosti. Brazílie však o jejich parametrech nesdělila žádné další podrobnosti, pouze poukázala na nový systém pancéřování a konstrukce, navržený údajně tak, aby každá část lodě poskytovala sousedním sekcím maximální ochranu. Vzhledem k nezvyklé bachratosti plavidel se však má za to, že hlavní příčinou jejich bezpochyby výjimečné odolnosti je tradiční brazilský přístup nahrazení nedostupné kvality kvantitou, tedy navýšení mohutnosti pancéřování.

I v případě, že jsou tyto spekulace správné, však třída Espada představuje zcela jednoznačný pokrok brazilské flotily. Rychlostí ani velikostí se zdaleka nevyrovnají moderním křižníkům, ovšem raketová torpéda, silná a koncentrovaná torpédová výzbroj a mohutné baterie plasmových děl, stejně jako kvalitou možná pouze podprůměrná, ale velmi početná bodová obrana znamenají, že se tyto lodě mohou zařadit mezi kvalitní plavidla lidstva, a to i bez jejich nevýdané odolnosti, srovnatelné s o víc než třetinu těžšími ruskými křižníky třídy Geroj, dosud považovanými za špičku v odolnosti křižníků. Bohužel pro brazilskou flotilu se jejich výstavba značně protahuje, což znamená, že staré lodě, některé ještě s omezenou kompenzací setrvačnosti a tudíž zcela nevhodné pro moderní válku, nebude možné nějaký čas vyřadit.

Těsně po konci války (11.12.2235) vydala Armada Espacial prohlášení ohledně oprav a současných modifikací třídy, týkajících se údajně nedostatečné odolnosti lodí v nepřátelské palbě. Podle nových specifikací mají být upravené lodě schopné vydržet poškození srovnatelné s moderními loděmi první kategorie, a to bez rozsáhlých změn v konstrukci nebo výkonech lodí. Toto prohlášení je logicky považováno za dezinformaci. Další změna se má týkat hlavní výzbroje, kdy mají být plasmová děla s omezenou účinností proti moderním štítům nahrazena dosud nespecifikovaným zbraňovým systéme, patrně grasery.