Radikální pokrok v technologiích, představovaný především první verzí kontinuálního warpového pohonu, stejně jako dokončení třetí generace zbraní, znamenalo možnost významně přebudovat a posílit flotilu. Dalším, jistě ne nevýznamným vlivem, bylo zavedení americké třídy Saratoga. Přestože lodě jsou do značné míry limitovány v doletu klasickou fúzní soustavou, díky důsledné pozornosti, věnované konstrukci reaktoru i pohonu, bylo možno snížit nutnost nesení obrovských množství pracovní hmoty, což byla jedna z hlavních nevýhod třídy London. Dolet lodí sice stále zůstával výrazně nižší než u amerických plavidel, také díky horšímu pohonu, ale protože politická strategie Commonwealthu byla v té době téměř výlučně zaměřena na obranu, tento fakt nebyl považován za zásadní.

Třída Endeavour tvořila hlavní sílu RCF v bojích o New Sweetwatter. Její omezný operační dosah nevadil, protože poblíž planety se nacházely vlastní základny (narozdíl od základen USA). Protože ve většině střetů měly nad nepřítelem výraznou převahu, když americké lodě přilétaly po jedné, nečinilo jim problémy napadat přilétající lodě s velkou přesilou. Teprve rozhodující střetnutí 24.11.2191 znamenalo skutečný křest ohněm. V boji proti jádru sil USSF se bezpečně ukázala výborná konstrukce, zejména vysoká odolnost v palbě, zajištěná mohutným pancéřováním, jehož poměrná hmotnost oproti hlavní americké třídě Saratoga byla o třetinu vyšší. Pro USSF však představovaly největší šok plasmová (fúzní) torpéda. Přes ztrátu HMS Indifetigable bylo zničeno podstatné procento útočící flotily. Sama Indifetigable dokázala zničit USS Kennedy třídy Washington, které nedala šanci, a posléze, přestože se na ní soustředila podstatná část palby USSF, natolik poškodit USS Bunker Hill třídy Saratoga, že jej posádka musela opustit a zničit, aby nepadl Commonwealthu do rukou.

Celkově se má za to, že tyto lodě byly ve své době (s výjimkou plavidel GR) jednoznačně nejsilnějšími lidskými křižníky a zůstaly jimi až do zavedení modifikované třídy Saratoga a zejména podstatně zdokonalených plavidel typu Royal Sovereign. Zvažovalo se sice jejich zdokonalení pokročilejšími druhy pohonů, ale z důvodu stáří a opotřebení konstrukce, stejně jako kvůli finanční nutnosti soustředit se na moderní třídy lodí, k tomu nedošlo. Místo toho byly lodě v letech 2196-8 převedeny do druhé linie a během deseti let vyřazeny.