První vlastní konstrukce hvězdných lodí Commonwealthu vycházela jak technologicky, tak konstrukčně ze zakoupených plavidel GR třídy Eridanus. Přestože šlo o lodě podstatně větší, překonávající i nedávno zavedenou americkou třídu Washington, její výkony nejsou nijak oslnivé. Aby bylo dosaženo potřebného dosahu, musely lodě při absenci ß-syntézního pohonu spoleáhat na obyčejný fúzní, což s sebou přineslo extrémní nároky na zásoby paliva. Jeho spotřeba navíc byla vzhledem k nedokonalému pohonu, používajícímu bezmála třicet let starou technologii, také vysoká. Díky tomu byly lodě známy jako "Létající cisterny", a to i přesto, že jejich operační dosah činil nejvýše 60 pc (195 ly), tedy kolem 60% doletu třídy Washington. Britové navíc použili (poprvé a naposledy) koncepci kombinované dopravně-válečné lodi, zejména ve snaze omezit ekonomickou nákladnost válečného loďstva. Výsledkem byla sice rychlá a na pohled těžce vyzbrojená, ale křehká plavidla. Schopnost dopravit přes 10.000 tun nákladu nebo 1.000 cestujících ovšem byla během války o New Sweetwater využita jak k zásobování flotily, tak k nesení výsadkových sil (na palubě poslední sloužící lodi třídy, HMS Sheffield). S touto výjimkou nebyla plavidla nikdy nasazena a ani Sheffield se nedostal do přímé konfrontace s protivníkem.

Třída byla z velké části považována za zkušební. Commonwealth se snažil zejména získat zkušenosti se stavbou vlastních lodí a tím omezit svou prakticky absolutní závislost v budování flotily na GR. Přesto, že tak tyto lodě celkově zaznamenaly spíše průměrné výsledky, pro další rozvoj Royal Commonwealth Fleet měly velký význam.

Protože Commonwealth dlouho váhal s modernizací flotily, zejména vzhledem ke slibně se rozvíjejícímu projektu kontinuálního nadsvětelného pohonu, tvořily tyto křožníky, přestože byly po prvních manévrech hodnoceny jako bojově ne zcela zůsobilé, páteř RCF až hluboko do sedmdesátých let. Teprve když začala USSF zavádět radikálně zdokonalené křižníky třídy Saratoga, zahájila Admiralita modernizační programy a třídy Londony byla stažena do rezervy a postupně vyřazena. Pouze jedna loď byla zachována jako zásobovací a výsadkové plavidlo, v kteréžto úloze se účastnila bojů o New Sweatwatter.