Technologie poskytnuté v letech 2210-11 Commonwealthu od GR, stejně jako výsledky společného výzkumu a zisky z vraků lodí Démonů, významně posunuly možnosti stavby lodí. Protože se navíc ukázaly výtečné zkušenosti s kvalitami freadnoughtů GR, RDF stejně jako mnohé další flotily přistoupila k vybudování plavidel vyšší kategorie než dosavadní (hvězdné) křižníky. Admiralita pro tyto lodě zvolila tradiční název dreadnoughty a okamžitě zahájila projekční práce za účelem jejich výstavby.

Ukázalo se ovšem, že třída byla zavedena v přílišném spěchu. Výsledkem pak bylo pouhé zvětšení klasických křižníků, navíc konstruktéři neměli dosud zkušenosti s radikálním zdokonalením, jímž prošel zejména pohon, o systému umělé gravitace nemluvě. Výsledkem byla plavidla disponující patrně největší vytrvalostí ze všech válečných lodí lidstva (s výjimkou plavidel GR) - tyto dreadnoughty měly dostatek paliva pro let plnou rychlostí po dobu tří měsíců (a tedy operační dosah 770 pc), což bylo naprosto zbytečně mnoho. Navíc zbrojovky nebyly připraveny na možnosti nových těžkých lodí, a proto bylo nutné instalovat zbraně převzaté z třídy Royal Sovereign ADV, byť - zejména střely - patřičně rozmnožené. Velikost lodí už navic byla taková, že docházelo k nezanedbatelnému oslabení štítů. Trup lodí byl sice mohutně pancéřován, avšak - stejně jako později u třídy Royal Crown - se spoléhal především na vnější pancéřování, jeho vnitřní výztuhy postrádaly potřebnou pevnost a umožňovaly tak šíření sekundárních poškození.

Přestože některé z těchot nevýhod byly zřejmé už z prvních rozborů a simulací, výstavba třídy pokračovala dál. Toto těžko pochopitelné rozhodnutí Admirality přineslo řadu problémů, protože zejména poté, co se ukázalo, jak účinné jsou moderní krátkodosahové zbraně jiných flotil (např. graserová děla USSF nebo denihilátory Paktu) a jak ničivé mohou být sekundární následky takového zásahu, se rychle dospělo k závěru, že tyto první dreadnoughty jsou pro přímý střetný boj nepoužitelné. Velmi početná střelová výzbroj a zásoby munice sice mohly znamenat výhodu, ale ta se výrazně snížila ve chvíli, kdy se systém kompenzace setrvačnosti stal standardem všech lidských flotil. Navíc rozpoznání účinků polarizačních hlavic proti interferenčním štítům vedlo k dalšímu snížení hodnocení bojové výkonnosti třídy.

Koncem dvacátých let, když už byl plně v provozu program výstavby třídy Commonwealth, tak byly tyto lodě staženy z prvolinové služby a přeřazeny do rezervy. Od roku 2233 dochází k spolu se zaváděním třídy Dauntless k jejich postupnému vyřazování.