Nástupce slavné třídy Cobra, třídu Vigilant, schválila Admiralita až po dlouhé době. V nejvyšších kruzích RCF dlouho panovaly spory, zda stavět nadále dvě různé kategorie středních lodí, nebo se pokusit vytvořit univerzální plavidlo schopné plnit jak úkoly destroyerů, tak eskort. Nakonec, přes vyšší finanční náklady, bylo rozhodnuto oddělení obou druhů lodí zachovat, což se později během bojů s Démony ukázalo jako rozumné.

Nová třída destroyerů navázala na variantu Merlin třídy Cobra zejména velmi oceňovanou alternativní výzbrojí. Protože potíže původní koncepce se již podařilo překonat, oceňovali zejména velitelé lodí samotných a také periferních stanic s omezeným zázemím, na něž byly destroyery přednostně přidělovány, vysokou adaptabilitu lodí pro značnou škálu úkolů. Obvykle lodě operovaly s maximální sestavou dálkové výzbroje, která jim umožňovala operovat v nouzovém případě i bez podpory vlastních křižníků. Teprve v případě, kdy byly přičleňovány do operačního svazu k větším plavidlům, přicházela ke slovi torpédová výzbroj.

Přes velkou univerzalitu a podstatný nárůst rychlosti zůstaly lodě třídy Vigilant spíše plavidly místní obrany a krátkodosahových úderů. Commonwealthu se nedařilo vyvinout vlastní systém katalizované fúze, takže jeho plavidla měla neustále vysokou spotřebu paliva a z toho plynoucí limitovaný operační dosah. Zásobu paliva se sice instalací nejpokročilejších technologií (na stejné bázi jako u křižníků třídy Royal Sovereign) podařilo zvýšit, lodě však trpěly určinou křehkostí konstrukce, což u plavidel, kde se předpokládal střet na krátký dosah v mezi účinnosti energetických zbraní, mohl být - a byl - závažný nedostatek.

Přesto nebylo radno tato plavidla podceňovat. V roce 2210, po kontaktu s Démony a bitvě u Columbie, vyslala RCF skupinu patnácti lodí k podpoře sil OSN, bojujících spolu s GR a Triádou proti agresorům. Přesotže se původně nepředpokládalo, že by byly nasazeny do ofenzivních operací (měly původně pouze zajistit týl ochranou kolonií USA v oblasti), nakonec došlo k několika střetům s eskortami nepřítele (zejména při náletu na Saratogu 11.2210). Přestože lodě byly v těžké nevýhodě kvůli slabé hlavňové výzbroji a absenci systému kompenzace zrychlení, jejich torpéda znamenala, že ani pro Démony nebyl střet lehkou záležitostí. Po boji u Saratogy se navíc kapitáni naučili manévrovat proti lehkým lodím nepřítele se značnou efektivitou, což mělo za následek, že se po dalších dvou bitvách začaly démonské eskorty Vigilantům vyhýbat.

Navzdory své prokázané bojové hodnotě (a podstatně vyšší oblíbenosti, než tomu bylo u následující třídy Gallant) však válka s Démony představovala pro tuto třídu konec aktivní služby. Díky poskytnutí moderních pohonných technologií GR a rovněž získání ß-neutrinové soustavy z vraků démonských lodí znamenalo, že se tyto lodě staly rychle zastaralými a protože přestavba se jevila jako příliš nákladná a problematická, byly urychleně vyřazeny.