Význam, který měly dreadnoughty GR během konfliktu s Démony v letech 2210-11, neušel pozornosti štábů žádné velmoci. Stejně jako Commonwealth a Čína a již dříve Rusko, zahájila i EU na základě těchto zkušeností výstavbu lodí odpovídající kategorie. Prvním výsledkem programu byla spíše experimentální třída Europa. S obvyklými chronickými problémy s technologií štítů musela vývojová centra zvolit projekt menšího, širokého plavidla, které by poskytlo dostatek prostoru pro žádanou výzbroj. To se negativně projevilo na hyperrychlosti, protože došlo k velkému nárůstu hyperšířky lodi. Navíc poměrně konfliktní požadavky flotily a jejich dvojí změny vyústily ve velké problémy se stavbou lodí a zdržení jejich dokončení. První dvě jednotky byly sice oficiálně dokončeny a předány již v roce 2211, ale ještě dva roky trvalo, než byly doladěny podle často se měnících zájmů velení loďstva.

Výsledkem byla spíše podprůměrná plavidla, navíc neschopná dosáhnout vyššího zrychlení kvůli málo výkonné energetické soustavě. Ta si vynutila instalaci podpůrných zdrojů pro napájení velmi početných energetických zbraní a zejména pak problematických štítů. Celková výzbroj byla, zejména v porovnání s loděmi ostatních pozemských států ze stejné doby, úctyhodná, zvláště vzhledem k velikosti lodi, a to samé platilo o zásobách munice. Důsledkem však byly velmi stísněné vnitřní prostory, nedostatečné zásoby pro dlouhodobé křižování a omezený akční rádius lodí. Také schopnost odolávat poškození byla vzhledem k několika reaktorům poblíž zbraňových stanovišť a jejich palivových nádrží ne zcela optimální. Další, jak se ukázalo, pro kariéru lodí zásadní, nevýhodou pak byla kompaktnost konstrukce, která znemožnila jakékoliv významnější úpravy. Konstruktéři nepočítali s potenciálním prostorem navíc pro případ možnosti instalovat rozměrnější zbraně, takže případné přestavby by si vyžádaly náklady jen o málo nižší než výstavba nové lodi.

I ve světle stále rostoucího mezinárodního napětí a příprav na možnou válku s USA se tak počátkem 20. let, kdy již byly k dispozici nové technologie, jevilo jako nejrozumnější lodě vyřadit. Uvažovalo se sice o jejich konverzi na orbitální stanice nebo lodě místní (systémové) obrany, avšak zmíněné problémy s instalací účinnější výzbroje tyto plány zmařily.