Prudký rozvoj technologií na bázi antihmoty a zejména vyřešení problému kompenzace setrvačnosti mělo dalekosáhlý vliv na taktické možnosti flotily. Okamžitě proto vznikly, zejména v ovzduší blížící se války s USA, požadavky na nové bitevní křižníky. Velení flotily nemělo dobré zkušenosti s modernizacemi lodí, proto bylo rozhodnuto zahájit konstrukci zcela nové třídy místo důsledné renovace starších lodí typu Republique, jak bylo původně plánováno.

Protože tradiční zbrojní a loďařské koncerny byly plně vytíženy stavbou dalších lodí, zadala flotila zakázku civilním dokům na planetě Milano, specializujícím se do té doby na stavbu velkých hvězdných trajektů. Přestože však došlo k poměrně značnému prodlení počátku stavby v důsledku nezkušenosti firmy, která musela najímat konkurenční experty a kupovat licence, aby získala potřebné předpoklady, na začátku války již byly první jednotky dodány flotile.

Třída Milano se v mnohém přidržuje konvečního schematu plavidel EU, je na ní však vidět vliv civilních konstrukcí. Lodě mají vyváženější poměr mezi hyperšířkou a délkou, takže dosahují s prakticky stejným pohonem a vyšší hmotností vyšší rychlosti než třída Republique, díky pokročilejším štítům pak mají lepší pasivní ochranu. Systém pancéřování je stejný, ale vnitřní uspořádání je podstatně ergonomičtější a další nezanedbatelnou výhodou ve válce je uzpůsobení konstrukce pro sériovou výrobu a důsledná pozornost věnovaná možnosti snadných oprav bojových poškození. Jsou sice o něco méně odolné než starší plavidla, avšak mezi posádkami podstatně oblíbenější a jsou rovněž lépe vybavené pro dlouhodobé lety a hlídkování. Daní za to je ovšem nákladnější provoz, což bylo vyzdvihováno jako významné negativum zejména za vlády Mírotvůrců v letech 2227-33.

Právě zmíněný rys, naprosto nelogicky, byl hlavním argumentem proti vylepšování typu v meziválečném období. Po nástupu kancléře van Eycka v roce 2234 byly okamžitě zahájeny práce na renovaci, protože ale byl k dispozici projekt nové třídy (Scharnhornst), program se pozdržel a lodě tak musely absolvovat válku v původní úpravě. Ukázalo se přitom, že již technologicky pokulhávají, zejména malé zrychlení velice vadilo při bitvách proti velmi rychlým Krysanidským lodím, vyzbrojeným početnými hyperplány. Protože mnoho výhod těchto plavidel je navíc snižováno malou pevností pasivní obrany zejména kvůli nedostatečným štítům, je pochopitelné, že se je velení snažilo uchránit pro poválečné období, kdy bude možnost jejich významného zhodnocení. Hlavní tíhu bojů tak nesla moderní třída Scharnhornst, jen málo podporovaná staršími plavidly této třídy a typu Republique. Předpokládá se, že lodě třídy Milano budou během let 2236-8 lodě postupně modifikovány na standard právě Scharnhornstů.