K rozhodnutí o výstavbě nové generace válečných lodí bylo třeba tři roky debat a výměny vlády v EU. Teprve poté, co se k moci dostali pravicová Demokratická strana kancléře Januše Kowalskiho, která jako první po dvaceti letech dokázala získat v evropském parlamentu většinu bez koaličních partnerů, uvolnila se cesta k radikální modernizaci loďstva. Díky převratným úspěchům na poli technologie antihmoty a neustále rostoucímu napětí ve vztazích s USA a Japonskem se jevilo nezbytné významně renovovat flotilu a učinit ji tak konkurenceschopnou, zejména ve světle zavádění nových amerických lodí, vybavených technologiemi Démonů.

Přes silnou politickou podporu se věc nedařila vůbec lehce, alespoň v otázce křižníků. Problémy byly tentokrát spíše s financováním a vývojem, protože vládě se díky neustálému upozorňování na hrozbu USA a opakovaným střetům zájmů obou velmocí ve vesmíru podařilo vytvořit pro rozvoj branné moci příznivé klima. Ovšem protože bylo koncem 2. dekády 23. století potřeba prakticky přestavět celou flotilu a současně financovat další, stále velmi nákladný vědecký výzkum, peněz nebylo ani zdaleka dostatek. Přednost proto dostaly lehčí kategorie, ideální pro nesení nové zbraně: fotonových torpéd, a také bitevní křižníky třídy Republique, a to jak v kapacitě loděnic, tak ve finančních přídělech. V důsledku toho se program výstavby třídy Polska značně opožďoval za požadavky loďstva. K tomu přibyly problémy s konstrukcí, když se zjistilo, že původní návrh ignoruje některé požadavky flotily a klade důraz na jiné aspekty. Náprava si vyžádala prkaticky úplnou rekonstrukci prvních dvou jednotek a významné zpoždění stavby třetí. Až díky nouzovým finančním dotacím v roce 2220 se podařilo vyřešit poslední problémy a program urychlit. Přesto zpoždění výstavby znamenalo nutnost konverze ne zcela podařené třídy Hidalgo, aby flotila získala alespoň nějakou posilu.

Teprve těsně před válkou, kdy již bylo jasné, že vypuknutí konfliktu je jen otázkou několika měsíců, se navíc objevily nové technologie. Protože vývoj v oblasti umělé gravitace a kompenzace setrvačnosti již nějaký čas dával nadějné výsledky, rozhodlo se velení flotily výstavbu třídy o něco zpomalit a za ušetřené prostředky připravit konverzi lodí na vyspělejší technologie. Díky tomuto kroku ovšem EU vstupovala do války se sníženým počtem hvězdných křižníků a ocitla se proti početné USSF v nevýhodě, ještě umocněné nedostatkem bojových zkušeností. Některé z již dostavěných křižníků tak ani nedostaly možnost být staženy k vylepšení.

Během let 2225 až 2226 probíhala jednak přestavba existujících jednotek podle předem připravených plánů, vesměs jako součást oprav škod z bitev, a dále pokračovala výstavba vylepšené varianty (od Champagne). Instalace systému kompenzace a aplikace válečných zkušeností se velmi blahodárně projevily na bojeschopnosti lodi. Došlo k významnému navýšení mobility, a také byl konečně instalován systém bodové obrany, podporující přímé napojení na neurální rozhraní - dosavadní systémy neuměly tuto technologii plně využít. To se vzápětí projevilo na významném zvýšení výdrži lodi pod palbou střel, což byl velmi důležitý moment, neboť EU stále nedisponovala štíty schopnými delší dobu odolávat americkým polarizačním střelám. Vylepšení denihilátorů poskytlo lepší přesnost při palbě těmito zbraněmi a tím lepší schopnost boje nablízko, hlavní změnou však bylo nalodění hyperplánů a zejména rozšíření počtu fotonových torpédometů a zásob munice pro ně, byť k tomu došlo na úkor řízených střel. Tento krok byl zpočátku považován za nedomyšlený, ukázalo se však, že díky zvýšené mobilitě mohou lodě tyto nesmírně ničivé zbraně středního dosahu využívat velmi efektivně a zůstávat přitom mimo dosah amerických fúzních torpéd a energetických zbraní.

Jednotky, které přežily válku, tvoří nyní páteř křižníkové flotily EU a připravuje se jejich další modernizace na standard třídy Bohemia, k čemuž za vlády Mírotvůrců nebyly prostředky ani vůle. Že to nebylo prozíravé se ukázalo během konfliktu s Čínou, kdy již tyto lodě zejména pro malé zrychlení nestačily modernějším plavidlům jak spojenců, tak nepřátel. Přesto se nevyplácí je podceňovat, neboť mohutná torpédová výzbroj a skvělá aktivní obrana z nich tvoří nebezpečné soupeře.

Nyní sloužící lodě, protože již dosahují limitu možností své konstrukce, budou postupně nahrazovány jednotkami třídy Bohemia. Předpokládá se jejich úplné vyřazení do roku 2245.