Problémy a rozčarování s třídou Europa málem zabránily v dalším rozvoji této kategorie v EU. Dlouho panoval názor, že hvězdné křižníky jsou postačující. Teprve zavedení třídy United States do stavu USSF změnilo situaci a bylo třeba urychleně získat lodě odpovídajících výkonů. Nakonec se sáhlo k variantě předchozí třídy Europa, nicméně významně upravené a zdokonalené. Protože z několikaleté služby těchto lodí byla známa většina provozních problémů, snažili se konstruktéři CCE vyhnout jejich opakování. Na třídě Republique se také podílelo nezvykle velké množství dodavatelů, což zpočátku vyvolávalo obavy, výsledkem však byl neobvyklý klid a poměrně hladký průběh výstavby, nerušený téměř žádnými aférami. To umožnilo stavy těchto lodí rychle zvyšovat a protože lodě dostaly přednost před lehčími křižníky třídy Polska, mohly v době vypuknutí války tvořit hlavní sílu flotily

Na vině nepříliš oslnivých počátečních výkonů třídy se většinou podepsala zejména nezkušenost posádek. Ztráta pěti jednotek v prvním roce války byla velmi citelná, avšak je známo, že obvykle byly lodě zničeny vlastní posádkou poté, co utrpěly těžké škody, aby nepadly do rukou nepříteli. Výdrž těchto plavidel v palbě byla sice omezena setrvalými problémy se štítem, ale pasivní odolnost trupu byla na vysoké úrovni a stejně tak vnitřní rozvržení, které skýtalo posádce velmi dobrou šanci na přežití. Dalším významným bonusem byla velmi vysoká hyperrychlost, která umožňovala, spolu se sdruženou navigací vynikajících kvalit, dalece překonávající obdobné systémy USA, provádět překvapivé údery hluboko za frontu.

V druhém roce války začaly být lodě urychleně stahovány k přestavbě a instalaci pokročilejších technologií, zejména kompenzace setrvačnosti. Ukázalo se, že představy konstruktérů o snadné modernizaci byly skutečně na místě. Na lodích byly vylepšovány prakticky všechny základní systémy, pohon, štíty i zbraně s výjimkou řízených střel, a dostaly systém umělé gravitace. Přesto jejich přestavba probíhala rychleji než u třídy Polska, a to i přesto, že tentokrát neměly žádnou zvláštní prioritu.

Stejně jako jiné třídy, i typ Republique ovšem v období Mírotvůrců poněkud zastaral. V době vypuknutí války s Čínou již tvořily spíše jen operační zálohu - přes snadnější úpravy nedokázaly, na rozdíl od křižníků třídy Polska, vstřebat druhou modernizaci. Bojů se tak účastnila pouze Vittorio Venetto, ztracená v bitvě u Hong-Kongu, když se jako první ocitla v cestě krysanidskému operačnímu svazu, který měl planetu vyprostit z obležení. Loď byla napadena v téměř statickém postavení a tím prakticky vydána napospas oběma devastatorům. Přes urputnou obranu pak nepříteli způsobila jen nepatrné škody, protože její velitel se zaměřil právě na nejtěžší lodě, kde byla pravděpodobnost způbobení škod nejmenší.

S nástupem moderní třídy Scharnhornst a s připravovanou přestavbou třídy Milano se předpokládá, že zbylé lodě budou během několika let vyřazeny. Nejpravděpodobnější termín je do konce roku 2240.