Spolupráce s Ruskem otevřela flotile EU další možnost rozvoje zejména dokončením vývoje kontinuálního nadsvětelného pohonu (warpového). Z pohledu některých důstojníků znamenalo jeho zavedení krok zpět, protože nové lodě byly na dlouhých tratích o více než 10% pomalejší než třída Jean d'Arce. Navíc flotila trvala na schopnosti sdružené navigace a protože se zatím nepodařilo vyvinout dostatečně přesnou variantu warpového pohonu (a adekvátní navigační systém), je třída Richelieu jako jediná ve známém vesmíru vybavena dvěma druhy nadsvětelného pohonu. Agregát kvarkového pohonu páté generace je sice jen nouzový a jeho výkony jsou, kvůli nutnosti šetřit místem, velmi omezené, avšak požadavek schopnost soustředěného přesunu byl dodržen.

Plavidla třídy Richelieu představují zcela novou kapitolou flotily. Došlo k záměně hlavních energetických zbraní z laserů na grasery, byla zdvojena hnízda laserové obrany a podstatný kvantitativní nárůst doznala střelová výzbroj, jak počet výmetnic, tak zásoby munice. Díky tomu jsou podmínky na plavidle stísněnější, než bývalo u lodí EU obvyklé. Ovšem podstatně nižší spotřeba paliva umožnila odstranit potenciálně nebezpečné obrovské nádrže s reakční hmotou při současném zvýšení doletu, díky čemuž bylo na změny ve výzbroji dostatek místa.

Hlavním problémem lodí byl odklon od tradičního schematu vnitřního uspořádání. Z konstrukce byly vypuštěny některé prvky, které zvyšovaly obtížnost stavby, prodlužovaly ji a prodražovaly. Teprve při rozboru debaklu u Helgolandu dospěla vyšetřovací komise k závěru, že tato úprava, zefektivňující stavbu, se negativně promítá do schopnosti trupu absobrobat bojové škody.

Na počátku 20. let, když se objevila možnost využití fotonových pohonných soustav, se zvažovalo vylepšení těchto křižníků novou technologií pohonu. Protože se však současně rozběhla výstavba celé flotily prakticky znovu a zjistilo se, že konstrukce třídy neumožňuje renovaci štítů za pokročilejší typ, celý program se zrušil a lodě byly staženy do druhé linie. V ní je zastihl počátek války, kde se plně ukázalo, že jsou již dalece překonané. Jen dvě jednotky se účastnily bojů (Richelieu a Mazarin), přičemž byly obě ztraceny. Na vině jistě byly i chyby velícího admirála, který svůj odřad dostal do téměř neřešitelné situace. Bojové vystoupení Richelieu se však omezilo na vypálení jediné salvy, poté se loď vzdala, když jediná (!) polarizační hlavice zcela zničila její štíty. Situace se opakovala i u její sesterské lodi, která vydržela ještě dvě minuty klást odpor, než byla zcela zničena salvou křižníku USS Tredersson. Zbylé jednotky již nebyly nasazeny a do konce války byly všechny vyřazeny.