Po získání prvních zkušeností se stavbou velkých bojových lodí a na základě proběhlých zkoušek došlo ke změně taktických dispozic loďstva, jejichž výsledkem byly bitevní křižníky, podstatně mobilnější a obranyschopnější než daleko větší dreadnoughty.

Třída Belerophon představovala první krok tímto směrem, byla ovšem přijata s jistými rozpaky, neboť přes instalaci nejvýkonnějších dostupných systémů nebyly tyto lodě tak výkonné, jak se předpokládalo. Na vině byla příliš malá hmotnost, prakticky poloviční oproti dreadnoughtům, a s ní spojené malé rozměry, neumožňující zástavbu rozměrných výkonnějších systémů. Lodě sice měly velmi výkonnou elektroniku a jejich stealth hodnocení bylo na svou dobu vynikající, z čehož plynula obtížná zjistitelnost a zasažitelnost z větších vzdáleností, avšak ofenzivní možnosti byly omezeny malou zásobou zbraní s dalekým dosahem. To znemožňovalo plně kvality stealth systémů využít. Přesto se v průběhu bojů prokázala platnost této třídy, především za bitvy o Columbii, během níž byl ovšem prototyp třídy těžce poškozen a bylo nutné nařídit opuštění a zničení lodi.

Vzhledem k zkušenostem, získaným za bojů s Démony, se původně připravoval výrazný upgrade těchto lodí - mělo především o vybavení kvarkovými děly třetí generace s vyšším dostřelem, což mělo umožnit zůstat lodím během boje v bezpečné vzdálenosti a lépe tak využít svých krycích systémů. K přestavbě však nikdy nedošlo. Velení Obrany nakonec dospělo k závěru, že třída je pro potřeby modernizace a nesení nových zbrojních systémů příliš malá a ne zcela ideálně navržená - jde o tradiční problém prvních plavidel GR s nadměrnou posádkou - a proto byly zbylé jednotky v letech 2221-2 postupně vyřazeny.