Kvůli stále rostoucímu početnímu stavu flotil všech sousedů GR, a rovněž díky zpřístupnění informací o tzv. ramadské lodi Obraně v roce 2223, došlo velení k závěru, že je potřeba významně posílit stavy flotily o moderní lodě. EDC přišlo během dvou let s několika návrhy, nakonec bylo rozhodnuto stavět spíše středněvýkonné, ale ekonomicky mnohem únosnější křižníky místo prvnotřídních plavidel - již v té době se uvažovalo o zdokonalení třídy Majestic. Projekční práce zabraly poměrně dlouhý čas, protože EDC se snažilo zhodnotit výsledky války USA proti Milánskému paktu, zejména nasazení hyperplánů. Stavba první jednotky proto začala až v roce 2229 a loď byla flotile předána o rok později.

Lodě představují variantu původních vlajkových křižníků třídy Majestic, zcela jim však chybí jejich rozsáhlé štábní prostory a velitelská podpora. Lodě mají omezenou posádku a limitovanější ofenzivní možnosti, stejně jako o něco méně výkonný hyperpohon. Také jejich elektronika je spíše střední úrovně, s výjimkou instalace vůbec prvních v praxi použitelných systémů k rušení a matení hypervlnových senzorů.

Krátce po začátku bojů se zdálo, že toto řešení nebylo ani zdaleka vhodné. Ztráta jedné lodi a vážné škody druhé hned v první bitvě (Kanton, 5.2.2235) a navíc proti pouhým třem čínským křižníkům (které měly být teoreticky podstatně slabší), přičemž byly navíc zbylé lodě odraženy bez ztrát na protivníkově straně (s výjimkou těžkých škod na Lin-Sia), ukázaly, že něco není v pořádku. Skutečnou chybou však nebyla samotná koncepce křižníků, ale podcenění nepřítele, zejména účinku čínských fázorů proti gravitačním štítům.

Během dalších bojů se velmi rychle projevila užitečnost těchto poměrně nenáročných lodí. Třída Liberator představuje spíše než prvoliniový typ loď zabezpečovací, schopnou dlouhodobě operovat i z hůře vybavených nebo v boji poškozených základen, které nemohou poskytnout podporu moderním, často i o padesát procent těžším křižníkům ostatních států. To představovalo, spolu s její sice oproti třídě Majestic ADV nižší, ale stále nezanedbatelnou palebnou silou (danou především obecně vyšší technickou vyspělostí GR), významný bonus při zajišťování dobytých oblastí rozsáhlého čínského teritoria. Přestože se znovu ukázalo, že nejde o ideální bitevní plavidlo (zničení GRSS Deliverer při incidentu na Katrandu), jejich účast ve velkém množství drobnějších šarvátek zejména v polovině roku (červen až srpen) významně přispěla k celkovému vítězství.

Předpokládá se stavba celkem dvaceti jednotek. Ačkoliv měly původně působit spíše jako těžká podpora, nyní se očekává, že se (patrně lehce modifikované) lodě typu Liberator mají stát hlavními jednotkami Hraničních sil, části Obrany GR, formálně založené 12.2235 a zodpovědné za obranu vnějších teritorií.