Úspěšné dokončení vývoje štítů na bázi gravitace a současně početní i kvalitní flotil rozmach ostatních států, stejně jako skutečnost, že již byl znám nejméně jeden agresivní cizí inteligentní druh (přestože se předpokládalo, že obývá natolik vzdálenou oblast vesmíru, že kontakt v dohledné době nehrozí), přiměly GR k navýšení financování flotily a jejímu podstatnému posílení. Navíc se začala jevit potřeba vhodných vlajkových lodí, poskytujících potřebné zázemí velitelům a štábům v případě, že budou pohromadě operovat větší svazky lodí.

Výsledkem těchto úvah byly křižníky třídy Majestic, představující ve své době vrchol nejen lidské bojové techniky. Příprava ke stavbě sice trvala dlouho, avšak zkušenosti, nasbírané jak s provozem dosavadních lodí, tak rozborem reálných válečných konfliktů, byly zpracovány velice důkladně. Výsledné lodě byly vskutku fenomenálními plavidly. Díky nejmodernějším technologiím disponovaly palebnou silou i obranou na nejméně stejné úrovni jako dreadnoughty třídy Galaxy a díky své podstatně lepší mobilitě i stealth vlastnostem ji mohly využívat daleko účinněji. Nedostatečná střelová výzbroj se sice mohla zdát jako zásadní slabina, avšak kvarková děla nové generace s dosahem půl milionu kilometrů mohla, a jak se skutečně ukázalo, do jisté míry to i dokázala, nedostatek výzbroje dalekého dosahu vyvážit.

Původní program předpokládal, že lodě budou postaveny pouze čtyři, jako velitelská plavidla čtyř tehdejších flotil Obrany. Toto rozhodnutí bylo přijato hlavně z finančních důvodů, protože v době svého vzniku byly tyto lodě velmi nákladné. Navíc byly od počátku konstruovány právě jako vlajková plavidla, s rozsáhlými prostorami a vybavením určenými velitelským štábům, proto Obrana požadovala jejich plné využití právě v této roli.

Ve snaze vyzkoušet celou třídu na vzorovém plavidlu navíc výstavba probíhala poměrně pomalu, takže v době konfliktu s démony se GRSS Magnificent teprve dokončovala. To ovšem neznamenalo, že by se lodě do bojů nezapojily. GRSS Majestic prošel celou válku jako vlajková loď admirála de Broynové, velitelky odřadu sil Obrany operující proti agresorům. Už v bitvě u Columbie se ukázala výkonnost jeho zbraní, když většina škod na těžkých plavidlech Démonů (a zničení včech čtyř jejich křižníků) byla práce právě jeho kvarkových děl a v menší míře i řízených střel. Navíc dokázala jeho bodová obrana plně ochránit poškozenou USS Independance a umožnila tak stažení tohoto křižníku předtím, než zbytky obranné flotily musely ustoupit.

Další lodě byly urychleně dokončovány, ale obtížnost stavby způsobila, že požadované čtyři jednotky byly dokončeny až v době, kdy již boje skončily. Počet lodí se rozšířil na šest zejména proto, že Obrana potřebovala vyšší počet těžkých plavidel (nejen kvůli Démonům, ale také kvůli zavádění nových technologií u dalších lidských států), avšak další stavba byla v roce 2212 zastavena. Teprve konstakt s Krysanidy změnil situaci. Nejprve došlo k radikální modernizaci všech plavidel. Protože velitelskou roli opět převzaly dreadnoughty, byly lodě významně upraveny, zejména došlo k zásadním změnám v oblasti automatizace a mechanizace, což umožnilo významně snížit posádku. Dále zmizela plasmová děla, která byla podle zkušeností z bojů prakticky nevyužitelná, a byl snížen počet graserů. Spolu s odstraněním velitelských systémů a přebytečných simulačních zařízení tím vznikl dostatek prostoru na značné posílení zejména raketové výzbroje (zdvojená odpalovací stanoviště místo jednoduchých, antigravitační střely a zejména podstatně vyšší zásoby munice) a instalaci doku pro hyperplány. Značně rozšířena byla bodová obrana. Majesticy byly prvními plavidly s novou generací štítů (Mk VII), jež mají být později použity u dreadnoughtů třídy Colossus. Úpravy zdánlivě omezily krátkodosahovou výzbroj, avšak použité grasery jsou nejmodernějí konstrukce a navíc určené pro dreadnoughty. Přestože tak lodě mohou zasáhnout méně cílů, k jejich vyřazení jim stačí podstatně méně času a navíc vyšší energie paprsku dokáže účinněji prorážet gravitační i inverzní štíty, což se v bojích nesmírně vyplatilo.

Dalším významným rozhodnutím, spolu s rekonstrukcí stávajících lodí, bylo rozhodnutí obnovit výstavbu. Starší bitevní křižníky již dosluhovaly a nová třída Liberator byla určena k poněkud jiným úkolům. Protože se předpokládá, že konstrukce třídy Majestic má stále ještě jistou vývojovou rezervu, byl program v srpnu 2233 reaktivován a byla zahájena stavba dalších jednotek. Předpokládá se, že jejich celkový počet dosáhne 15. Podle reorganizace po skončení bojů mají tyto křižníky tvořit útočné jádro Sil rychlé reakce.