Destroyery Independance byly prvními ofenzivně designovanými loděmi Triády a rovněž prvními loděmi lidí mimo GR, které byly vybaveny systémem kompenzace setrvačnosti. Dlouhou dobu tvořily páteř flotily Domobrany a po radikální přestavbě počátkem 30 let jsou stále platnými bojovými jednotkami, jak předvedly během operací proti čínsko-krysanidskému spojenectví.

Tato přestavba znamenala prakticky zdvojnásobení bojové hodnoty lodí, které jsou nyní rychlejší než naprostá většina případných protivníků, a to v obou režimech. Výzbroj byla upravena a posílena tak, aby odpovídala standardu třídy Oregon, což umožnilo zvýšit počet nesených střel na 36 (30, nesou-li raketová torpéda) díky menším rozměrům modernějších systémů. Výkon energetických zbraní a štítů doznal rovněž nárůst a stejně tak účinnost bodové obrany.

Přesto má třída Independance nedostatky, zejména je to velká závislost na podpůrných plavidlech nebo základnách. Rovněž velká míra automatizace může mít, jak se v boji ukázalo, fatální následky v případě selhání některého kritického systému, a prostory pro posádku jsou velmi stísněné, což se může podepsat na jejích výkonech po delším operačním letu. Triáda však za více než čtvrt století provozování lodí této koncepce dokázala výborně využít její přednosti a vhodným nasazením do značné míry eliminovat nedostatky, takže jsou její destroyery právem považovány za jedny z nejlepších válečných lodí lidstva.