Když začalo být zřejmé, že vypuknutí konfliktu s Čínou je jen otázkou času, stála Domobrana před obtížným úkolem čelit početně mnohem silnější čínské flotile, přičemž sama měla jen velmi omezené možnosti. Nakonec po dlouhých úvahách bylo rozhodnuto omezit výrazně výstavbu velkých plavidel křižníkového typu, propagovaných částí důstojníků, ale spolehnout se na menší, i když těžce vyzbrojené destroyery, s nimiž měla Triáda skvělé zkušenosti.

Již nějaký čas, zvhledem k růstu ofenzivních možností stále větších lodí okolních států, však bylo jasné, že výzbroj odpovídající třídě Independance nemusí být dostatečná. Admiralita proto přikročila ke konstrukci nového destroyeru s navýšenou výzbrojí řízených střel, větší zásobou munice a zdvojenými torpédomety. To si ovšem vyžádalo jednak částečně omezit energetickou výzbroj (jen dva grasery místo tří) a významně zvýšit hmotnost plavidla. Přesto, díky pokroku v miniaturizaci, bylo dosaženo toho, že lodě nejsou nijak výrazně větší než třída Independance, díky čemuž poskytují nepříteli stejně špatný cíl a naopak samy se dokáží snadno ukrývat stealth systémy, rovněž to však znamená, že prostory pro posádku a zásoby pro dálkové lety jsou stejně omezené. Dalším významným bonusem třáídy se stalo zavedení první generace FTL senzorů a komunikace, odkoupené od Commonwealthu, k čemuž došlo patrně v roce 2233.

Podstatné u této třídy je rovněž to, že nesou v zásobnících standardně 16 raketových torpéd a 30 konvenčních střel, ty však mohou být snadno nahrazeny dalšími 22 torpédy. Podle zkušeností z bojů je takto vyzbrojená loď smrtelným nebezpečím i pro tak mohutně bráněné cíle, jako jsou čínské těžké bitevní stanice hlavně díky schopnosti odpálit salvu o síle 67% salvy pětinásobně těžšího britského křižníku třídy Indifetigalbe, a to při podstatně lepších stealth vlastnostech. Ty lodi umožňují běžně proniknout na dostřel, aniž by byla zporována, a výmetnice s vysokou kadencí dovolují vystřílet dostupnou munici takovou rychlostí, že i moderní a početná bodová obrana má problémy palbu zastavit.

Tyto lodě jsou jako poslední stavěny podle starých doktrýn, během války postupně opuštěných či významně modifikovaných. Strategie Triády byla původně čistě obranná a spoléhala na zahraniční pomoc, což bylo při střetu s tak silným protivníkem, jaký byl předpokládán, nezbytnost k přežití. Přes zdánlivě zanedbatelnou sílu pak flotila Domobrany představovala významný přínos ve válce, hlavně díky možnosti nečekaného úderu rychlých a mohutně vyzbrojených lodí, byla však schopna zásahu pouze v taktickém měřítku. To byl jeden z hlavních důvodů pro rozšíření zahájení výstavby těžších lodí, ačkoliv destroyery zůstanou i nadále hlavní ofenzivní zbraní. Předpokládá se však, že přístí třída, jejíž příprava nyní probíhá, bude koncipována spíše podle vzoru korvet třídy Katana, což je také považováno za důvod, proč výstavba třídy Oregon nadále nepokračuje.