Rozhodnutí zahájit náhradu pokulhávajících Noviků bylo přijato v ovzduší doznívajících reakcí na hrozbu Démonů a navíc poznamenáno rostoucím napětím s Čínou. Flotila proto vyžadovala novou třídu zdokonalených křižníků, které by jí umožnily plnit požadované úkoly. Ukázalo se totiž, že ve světle rychle rostoucích flotil sousedních států a zejména se zařazováním velkého počtu lehkých lodí do stavu USSF, zejména když byly vyzbrojeny torpédy a technologiemi získanými od Démonů, potřebuje loďstvo navýšit nejen svou technologickou vyspělost, ale i početní stav. Rozhodnutí snížit strategickou mobilitu Noviků za účelem zachování odolnosti v boji se nyní jevilo jako ne zcela promyšlené.

Projekční práce na nových křižnících, které již měly využívat pokročilejší technologie, zejména pohon a zbraně na bázi antihmoty, tak byly pozměněny a lodě byly zadány do výroby se sice zdokonalenou, ale stále pouze standardní fúzní soustavou. Většina systémů sice doznala mnohá zdokonalení a zejména byly konečně vyřešeny problémy s chlazením hlavních energetických zbraní, ale rozhodnutí stavět je v této verzi bylo opakovaně mnoha vysokými důstojníky i politiky a ekonomy hodnoceno jako ukvapené, zejména když již v době jejich dokončování byla v provozu první loď s fotonovým pohonem.

Podle všeho došlo k rozhodnutí třídu stavět také z důvodů utajení. Rusko se až do zavedení třídy Ilja Muromec pokoušelo, a to se značným úspěchem, předstírat, že postrádá pokročilejší pohon i zbraně, což spolu s "prokázanou" méněcenností jeho lodí významně ovlivnilo ochotu USA k zostřování napětí.

Existence zdokonalené varianty, vybavené jako první válečné lodě ve službě technologií antihmotového pohonu a zbraní, byla odtajněna až poté, co Evropská unie zavedla křižníky třídy Polska a lodě, dokončené v původním standardu, na ni byly záhy konvertovány. Protože se však od začátku ukazovalo, že systémy lodí nejsou zcela spolehlivé, skončila výstavba u osmé jednotky místo plánovaných dvaceti a na další třídu si flotila musela počkat ještě šest let.

Všech osm lodí se účastnilo začátku války, kde si vedly veskrze průměrně. Ztráta tří jednotek v počátku ofenzívy USSF se může zdát nasvědčovat oprávněnosti předsudků jejich kritiků, avšak všechny byly zničeny až po tuhém boji a počty zásahů, které jejich konstrukce vydržela, bylo v porovnání s americkými křižníky zarážející. Na druhou stranu zbraně Archangelsků nepředvedly nijak oslnivý výkon, i když zdokonalené grasery se ukázaly jako nebezpečné. První generace fotonových torpéd a denihilátorů však očekávání nesplnila, jak se předvídalo už před odtajněním konstrukčních změn, a proto si tyto lodě mezi nepřátelskými jednotkami nevybnraly tak velkou daň, jakou by USSF muselo za stejných podmínek zaplatit při boji s modernějšími loděmi. Protože jejich modernizace, hlavně pak vybavení kompenzací setrvačnosti, se ukázalo obtížným až nemožným, byly v druhé polovině roku zbylé lodě 2226 staženy do týlu a po válce vyřazeny.