Další podstatné zdokonalení nových technologíí a zjištění, že třída Ilja Muromec má jednak technologické nedostatky a navíc není schopna absorbovat zásadnější modernizace, si vynutilo stavbu nové třídy lodí. Podstatné zhoršování vztahů s USA dodalo této snaze další podnět. Přes spěch s jejich zaváděním tak vznikly lodě, které definitivně přesvědčily zbytek lidstva, že ruskou flotilu není radno po technologické stránce podceňovat.

První jednotka, Konstantin Žukov, byla předána loďstvu ještě před zahájením bojů a jako vlajková loď admirála K.S.Boršina měla hlavní podíl na jejím zahájení, když právě ona vypálila první výstřely při útoku na americký kolonizační svaz u Jekatěriny. Byly to rovněž její výkony, zpravodajskou službou USSF značně podceněné, které umožnily admirálovi zadržet nebo zničit všechny přítomné americké lodě přes to, že jeho svaz byl početně slabší.

Pro flotilu bylo velmi obtížné dokončit zejména v prvním roce a půl války dostatečný počet těchto lodí a tím získat rozhodující převahu. Zejména několik nájezdů lehčích jednotek USSF na loděnice na Novoj Sibirji a Krasnuruské znamenaly značné zdržení, když bylo třeba poškozenou infrastrukturu i zasažené trupy opravovat. Nakonec však začaly nové lodě přicházet v rozhodujícím množství, které nejenže pokrylo ztráty starších plavidel, ale navíc umožnilo získat Paktu nejen technickou, ale i početní převahu. Teprve v roce 2227, kdy již Pakt získal rozhodující převahu, se sice výroba definitivně stabilizovala, to však jen podrthlo definitivní porážku USA. Spolu s bitevními křižníky třídy Petr Velikyj Geroje doslova smetly zbývající americké křižníky i lehčí lodě z vesmíru.

Hlavní síla těchto lodí spočívala ve výborné vyváženosti. Výtečná rychlost (dosažená nicméně spíše hrubou silou než kvalitou pohonu) jim dodala pro Rusy do té doby nezvyklou taktickou i strategickou mobilitu, a dobře vyladěná výzbroj (zejména vyšší počet nyní již gravitačních denihilátorů a dokonalejší fotonová torpéda) a rozmnožená bodová obrana jim daly nad hlavními protivníky, třídou Constellation, rozhodující převahu, kterou s drtivou účinností uplatňovaly. Ani zavedení amerického systému komepnzace setrvačnosti nic nezměnilo, protože i LAC USSF dosahovaly nižších zrychlení. Dalším velmi významným faktem se ukázalo mohutné pancéřování. Přestože byly prakticky o 100 metrů kratší než americké křižníky, měly větší hmotnost danou právě podstatně mocnější pasivní obranou a velmi odolnou konstrukcí, která až do zavedení brazilských lodí třídy Espada neměla obdoby. To se jednoznačně ukázalo v bitvě u New Gettysburgu, kdy tři lodě třídy Geroj (vč. Žukova adm. Boršina) napadly svaz čítající dvě lodě třídy United States, podporované čtyřmi křižníky a lehčími plavidly, disponující teoreticky více než dvojnásobnou palebnou silou, a zajaly nebo zničily 5 amerických těžkých lodí.

Třída i nadále tvoří páteř flotily Ruska, i když ji postupně nahrazují nové lodě typu Izvestnyj. Konflikt s Čínou a Krysanidy nebyl, stejně jako pro jiná lidská plavidla, ani pro Geroje příliš jednoduchý, avšak obstály v něm mnohem lépe než většina jiných válečných plavidel Paktu a vzbudily i v této válce zasloužený respekt. Přes jejich nesporné klady se však s jejich modernizací nepočítá. Rusko nemá s nahrazováním technologií na svých lodích dobré zkušenosti a proto bylo rozhodnuto, že lodě budou až na dílčí zdokonalení elektroniky a možnou náhradu protiraketových zbraní stávající systémy ponechány beze změn po celou dobu služby, která by měla trvat do roku 2245. S jejich postupným vyřazováním se však začne patrně až ve chvíli, kdy bude dostatek lodí třídy Izvestnyj a především bude zahájena výstavba třídy následující. Flotila oznámila, že hodlá zavádět novou třídu křižníků každých deset let, aby se tak vyhnula problémům, které měla na přelomu století.

Poznámka k názvu třídy: Kosmická flotila oficiálně vede tyto lodě jako třídu Geroj a toho se drží i tato publikace, přestože většina autorů tuto skutečnost ignoruje a nazývá třídu podle prvního plavidla Žukov, což působí zmatky v odkazech a oficiálních dokumentech. Název třídy flotila odvozuje od skutečnosti, že všechny jednotky jsou pojmenovány podle nositelů vyznamenání "Hrdina Sovětského Svazu", popřípadě jeho pozdější varianty "Hrdina Ruské Federace".