Rusko odkoupilo, po téměř desetileté snaze o pokrok ve vlastním kvarkovém pohonu, tuto technologii od GR v roce 2145, a okamžitě zahájilo projekční práce na nové třídě lodí. Protože se jeho konstruktéři přidržovali zahraničních vzorů (konkrétně USSF, třída Constitution, o níž v té době již bylo k dispozici značné množství informací, bylo možné první (testovací) jednotku dokončit již v roce 2147. Plavidlo se drželo amerického vzoru zejméan v tom, že šlo o relativně těžce vyzbrojený hybrid mezi kolonizační lodí a křižníkem. Loď disponovala umělou gravitací generovanou rotujícím válcem.

Přes mnoho názorů, považujících ji za nepodařenou kopii amerických křižníků, však měla třída Krasnoruskaja množství svébytných vlastností, které ji jezdnoznačně odlišovaly. Především její štíty byly konstruovány zcela jiným způsobem, jehož se Rusko drží dodnes a který zajišťuje lepší obranu proti energetickým zbraním, i když za cenu snížení odolnosti při zásahu hlavicí s plošným účinkem. Rovněž vnitřní uspořádání bylo jiné zejména proto, že ačkoliv byly lodě označovány jako kolonizační, jejich hlavním úkolem byl ozbrojený průzkum. Velení flotily si uvědomovalo, že průmyslové kapacity Ruska nestačí na výstavbu skutečně rozsáhlé flotily, jejíž rozvoj tak bylo nutné řešit nákupem zahraničních plavidel (zejména třídy Eridanus). Proto se v počátcích snažilo především vytvořit technické a metodické postupy, na něž měl pozdější rozvoj flotily navazovat. To je také důvod, proč jsou lodě této třídy značně rozdílné, zejména co se týče systémového uspořádání.

Celková dopravní kapacita třídy je malá, 500 cestujících nebo 4.000 tun nákladu na vzdálenost méně než 40 pc. To bylo na skutečně kolonizační plavidlo i v té době málo, jakkoliv to umožňovalo zakládání malých bází. Svědčí to o tom, že skutečný účel těchto lodí byl jiný, neboť bylo v konstrukčních možnostech Ruska, jak dokazuje dopravní úprava lodi Volgogradskaja (2.000 cestujících nebo 20.000 tun nákladu na vzdálenost 50 pc za cenu 85% palebné síly), dosáhnout hodnot mnohem bližších tehdy nejlepším kolonizačním plavidlům, třídě Daidalos. Pro vládu prezidentky Konovalovské bylo viditelně důležitější vytvořit tím, že Rusko vypustí křižníky vlastní konstrukce, možnost prosazovat své požadavky na dosud neobsazené planety, jichž v okolí Země velmi rychle, spolu s tím, jak do vesmíru pronikaly další a další mocnosti, ubývalo. Zároveň však projekt těchto lodí, jejichž provoz byl značně neekonomický, splňoval požadavek na získání zkušeností pro další rozvoj. Celkově je tak lze hodnotit jako úspěšné lodě, schopné splnit většinu na ně kladených požadavků.