Teprve se zpožděním dvaceti let dokázalo Rusko dohonit náskok USA a Commonwealthu v kontinuálním hyperpohonu. Spolu s dalšími ohledy si to vynutilo výstavbu nové třídy křižníků, která měla nahradit dávno přesluhující typ Krasnoramejec. Protože došlo k jistému pokroku i v dalších oblastech a díky prvním válečným zkušenostem z reálného boje bylo možno zahrnout i dříve neznámé faktory, mělo se za to, že flotila projde významným pokrokem, a to i přes to, že bylo stále nutné spoléhat se na standardní termonukleární pohonnou soustavu, která významně limitovala dolet lodí.

Už předávací zkoušky lodi Novik znamenaly velké rozčarování. Plavidlo dosahovalo prakticky jen dvou třetin projektované rychlosti, a to za cenu riskantního přetížení reaktoru. Velmi ponižující pro flotilu pak byl fakt, že vysvětlení pro tento nedostatek bylo nalezeno v zahraničním tisku: lodě měly příliš velkou hyperšířku. Tento problém, u kvarkového pohonu neznámý, zcela konstruktérům unikl. Po dlouhých debatách a pokusech jak na Noviku, tak na několika urychleně postavených experimentálních lodích - jejichž zveřejněné výsledky měly vážný význam i pro dosud nadřazené zahraniční experty - se ale dospělo k závěru, že riziko snížení odolnosti v boji nevyváží případnou vyšší strategickou mobilitu, získanou stavbou štíhlejších lodí. Na základě těchto skutečností bylo rozhodnuto pokračovat ve výstavbě třídy.

Význam třídy Novik je, přes velmi rozporuplná hodnocení, značný. Kosmická flotila pod dojmem zkušeností, získaných pozorováním bojů v letech 2190-4 dospěla k rozhodnutí opustit sice pružnější, ale výkonnostně limitované lasery a místo toho byl urychleně dokončen projekt dvojitých graserových věží. Ty, přes již známé problémy ruských vysokovýkonostních energetických zbraní s přehříváním (zde ještě umocněno umístěním ve zdvojeném postavení), lodě kvalitativně významně posunuly a znatelně navýšily, spolu s novou generací řízených střel, jejich palebnou sílu.

Přesto, zejména díky počátečnímu mediálnímu rozruchu ohledně hyperrychlosti lodí, byly nové ruské křižníky odbornou veřejností často opomíjeny, což je provázelo i v následujících letech u dalších typů. Byl to jeden z faktorů, které posléze vedly k válce s USA. Že šlo o velkou chybu se ovšem ukázalo dlouhou dobu před válkou. Při střetnutí v systému Arizona 19.4.2215 (součást tzv. "Nevyhlášené války") byl sice křižník Svetlana zničen, avšak došlo k tomu mnohočetnými zásahy torpéd amerických lehkých lodí. Jeho sesterská loď Žemčug do boje prakticky nezasáhla, přesto dokázala Svetlana čelit čtyřem moderním nepřátelským lodím, které jej měly teoreticky palebnou silou překonávat. Jako hlavní faktor jeho výkonu se zde jeví právě vysoká pasivní odolnost konstrukce, která omezila výhodu vyšší palebné síly nepřítele. Se stejnými příklady se pak bylo možno běžně setkat za války, kdy už ovšem třída Novik dávno nesloužila.

Právě Nevyhlášená válka byla labutí písní těchto nevýrazných lodí. Nástup nové generace křižníků, vybavených již pokročilejšími technolgiemi (zejména na bázi antihmoty), je odsoutil do druhé linie, odkud byly zakrátko zcela vyřazeny. Poslední z nich, právě neslavně známý Žemčug, internovaný po boji v Arizoně a v roce 2216 vrácený, skončil svou kariéru v hutích v roce 2221.