Piotr Velikyj class

PARAMETRY

Technické údaje
Taktické údaje
Hmostnost: 680.000 tun Rozměry: 663×202×191 m Primární zbrojní systém:
10×II GRER-5
8×IV D-2
12×III CM6 + 500 střel
4×IV FT3 + 180 střel
16 letounů (od 2226)
Hyperohon: WD-4 Nadsvětelná rychlost: 14.200c (11,93 ppd)
Pohon: FT-3 Maximální zrychlení: 180 ms-2 (18,3 g)
Posádka: 1.429 osob Z toho důstojníků: 79 Primární obranný systém:
DS-6
14×III AM-6 + 850 střel
22×II LPD-6
Historické údaje
Stavěny od: 2223
Celkem postaveno: 27 Nyní ve službě: 18
Přípravy na válku s USA vyvrcholily v Rusku v roce 2223 zavedením ve své době největších válečných lodí lidstva (překonaných až o deset let později britskou třídou Dauntless). Nové jednotky, označované jako třída Piotr Velikyj, již nesly všechny znaky plavidel první kategorie, na rozdíl od nejistého zařazení předchozích Bogatyrů. Rusové se snažili vybudovat plavidlo s palebnou silou schopnou zničit cokoliv, co dokáže do boje nasadit USSF, naprosto jednoznačně. Byly instalovány nejmodernější technologie a podniknuty kroky k tomu, aby lodě mohly soustředit maximální objem palby libovolným směrem zejména v boji nablízko, kde byly díky své velikosti - a tím pomalé odezvě na řídící motory - neohrabané. Tyto snahy vedly k nezvyklému soustředění denihilátorů do vícehlavňových věží a instalaci trojhlavňových vypouštěcích sil místo dosavadních dvouhlavňových. Grasery, s nimiž se po zavedení denihilátoru nadále počítalo jako se sekundárními zbraněmi, zůstaly v tradičních postaveních. Navíc došlo k podstatnému zmnožení systémů bodové obrany, protože se logicky předpokládalo, že tato skutečně monstrózní plavidla budou prvořadým protivníkovým cílem.
USSF měla před těmito loděmi zpočátku nesmírný respekt, zejména proto, že se předpokládalo, že jsou vybaveny kompenzací setrvačnosti. Ukázalo se však, že tato obava nebyla až do roku 2226 na místě. Prvních pět jednotek skutečně tuto technologii postrádalo, protože Rusko nedisponovalo dostatečně výkonným systémem, schopným zajistit pokrytí celé lodi. Hlavní stanoviště sice byla vybavena omezeným kompenzačním systémem, avšak zkázalo se, že jejich synchornizace mezi sebou navzájem, nutná pro spolehlivou funkci, nebyla prakticky možná. Teprve šestá loď (Jekatěrina Velikaja) dostala plnou kompenzaci setrvačnosti. Pro tři lodě však již bylo pozdě - dvě se staly obětí amerických hyperplánů, jedna (Igor Rjurik) byla ztracena po těžkém boji s americkými křižníky u Nového Krymu 16.8.2225. Ve všech třech případech si však zničení těchto plavidel vyžádalo mezi plavidly USSF velmi těžkou daň, sám Igor Rjurik zničil kromě nejméně sta LAC i křižníky USS Monitor a USS New York třídy Constellation. Až do protiofenzívy Paktu o rok později byla tato bitva nějtěžší a proslula jako jedna z nejkrvavějších celé války a zcela jasně podtrhla mohutnou bojeschopnost těchto bitevních křižníků. Ruská loď neměla kromě dvanácti zastaralých eskort žádnou další podporu, přesto stačilo málo a dokázala sama odrazit celý útok.
Plné zavedení kompenzace setrvačnosti znamenalo získání značné převahy. Přesto slabé motory nedokázaly dodat zrychlení srovnatelné s křižníky třídy Geroj a manévrování s lodí jak při změnách vektorů, tak při rotačních manévrech bylo velmi pomalé. Přesto hrály tyto lodě hlavní roli v závěrečné ofenzívě v roce 2227, která definitivně USSF zlomila vaz. Operovaly přitom vždy nejméně po dvojicích, napodobujíc tak nevědomky taktiku krysanidských devastatorů, a maximálně využívaly veškerých výhod, které proti plavidlům USSF měly.
I po skončení bojů výstavba osvědčených lodí pokračovala, byť pomalejším tempem než za války, až do roku 2233. Přes rozsáhlý odpor Mírotvůrců tak ruská flotila dokázala stále sílit, i když jen po stránce prostých počtů. Že to byla chyba se ukázalo za vályk proti Krysanidům, kdy již zrychlení pouhých 18 g, postačující pouze proti americkým plavidlům bez vlastní kompenzace setrvačnosti, bylo zoufale málo. Výsledkem byla nutnost soustřeďovat křižníky do větších uskupení, což ovšem dobře ladilo s ruskou válečnou strategií omezeného počtu maximálně silných úderů na kritické soustavy. Přesto byly křižníky v taktickém měřítku ve značné nevýhodě, což se projevilo ztrátami.
Proto, přestože má být brzy nasazena nová, podstantně vylepšená třída Cesarevič, bylo rozhodnuto přistoupit k modernizaci těchto lodí tak, aby po zbytek své služby, tedy nejméně do roku 2250, byly dostatečně konkurenceschopné. Přesné údaje o povaze těchto zdokonalení zatím nejsou k dispozici, předpokládá se nicméně instalace pokročilejšího pohonu a systému kompenzace zrychlení a má se za to, že podstatným zdokonalením rovněž projde výzbroj.

Jméno V provozu od: Poznámka
Piotr Velikyj 2223 2227 vybaven kompenzací setrvačnosti
Ivan Groznyj 2224 zničen 2226
Igor Rjurik 2224 zničen 16.8.2225 u Nového Krymu
Boris Jelcin 2225 2227 vybaven kompenzací setrvačnosti, 2235 těžce poškozen Krysanidy, předpokládá se modernizace
Jurij Dolgorukoj 2225 zničen 2225
Jekatěrina Velikaja 2226 zničen 2235 Krysanidy
Stěpan Rožmitěvksy 2226
Alexandr Něvskyj 2226 zničen 2227
Alexandr II. Nikolajevič 2226
Michail Gorbačov 2227
Boris Godunov 2227
Ivan Velikyj 2227 těžce poškozen Krysanidy, předpokládá se modernizace
Kňaz Potěmkyn Tavričeskyj 2227
Ivan Groznyj 2227
Igoj Rjurik 2228
Oleg 2228 zničen 2235 Krysanidy
Vladimir Puťin 2228 zničen 2235 Krysanidy