V roce 2153 byly uvedeny do plného provozu loděnice v asteroidovém pásu Sluneční soustavy, známé jako Bajkonur II. Tím se významně zlepšila schopnost Kosmické flotily budovat vlastní lodě (dosud montované na oběžné dráze Země ze součástek vyrobených na planetě), což bylo okamžitě vyjádřeno stavbou dvou trupů nových hvězdných lodí, křižníků třídy Rjurik, jež se měly stát odpovědí na americké lodě Washington a britské London. Protože byla zcela opuštěna idea kombinovaných dopravně-válečných lodí, sliboval projekt významné navýšení bojeschopnosti.

Skutečná bojová hodnota se ovšem ukázala jako diskutabilní. Číselné výkony lodních systémů, zejména zdokonalených laserů, jsou srovnatelné nebo překonávají zbraně případných protivníků, avšak jejich instalace byla provedena ledabyle. Zbraně měly omezené palebné pole a především produkovaly značné množství zbytkového tepla, jehož odvádění nebylo řešeno optimálně. Navíc už v roce 2156 se americkým novinářům podařilo získat infračervené záběry cvičícího Noviku, ze kterých je jasně patrné, že se loď po vypálení boční salvy doslova rozzářila. Potíže s přehříváním při střelbě tak nutily lodě omezit výkon zbraní hluboko pod maximální hodnoty nebo pálit ve velmi dlouhých cyklech. Ještě horší situace byla na stanovištích bodové obrany, jejichž lasery byly stejně problematické, což vážně podlamovalo schopnost lodi odrážet útoky střelami.

Stejně jako zbraně, ani pohon nebyl řešen optimálně. Podobně jako Britové, ani Rusové neměli k dispozici betasyntézní soustavu, což je pro navýšení doletu nutilo rozšířit palivové nádrže. Spolu s instalací nových, výkonnějších (a v důsledku malého pokroku v technologii tedy i významně větších) střel a s rozšířením zásobníků tak došlo k tomu, že prostory, vyhrazené posádce, se radikálně zmenšily. Ergonomie lodí byla špatná, což přispívalo ke snižování výkonnosti posádky a tím podlamování akceschopnosti lodí.

Přes všechny zmiňované nedostatky, k nimž se ještě u prvních tří jednotek pojily problematické aktivní senzory (od Varjagu dále začaly být lodě vybavovány pokročilejšími radary s lepšími rozlišovacími schopnostmi a odolností proti rušení i detekci - první ldoě je dostaly při přestavbě 2159), však lodě sloužily 25 let prostě proto, že Rusko lepší plavidla nemělo. Právě díky jejich problematickému využívání však flotila jako první rozvinula rozsáhlejší využití lehčíh plavidel a pružnější taktické doktrýny, než tomu bylo v případě jiných států. K jejich nahrazení mělo původně docházet již v šedesátých letech, avšak havárie lodi Moskva, která zapřičinila podstatné poškození hlavních doků loděnic Bajkonur II, spolu se špatně řešeným způsobem kolonizace, která dlouho vázala podstatné procento investic, odsunuly zavedení nové třídy o téměř deset let.