Proces obnovování válkou zdecimované flotily a jistý pokrok v systému kompenzace setrvačnosti, stejně jako úspěšné završení vývoje mikrowarpového pohonu, přiměly přes finanční těžkosti a politickou opozici USSF k zavedení nového, standardizovaného LAC. Pro realizaci byl nakonec vybrán projekt firmy Boeing s tradičním názvem Corsair, neboť sliboval značnou verzatilitu při vysoké unifikaci. Vesmírné zkoušky testovacích jednotek proběhly během října a listopadu 2235 a ještě před koncem války zbytku lidstva s Čínou pak nadšené USSF zadalo výstavbu první série pěti set jednotek. Do konce roku jich flotila obdržela šedesát, na nichž byl okamžitě zahájem intenzivní výcvik posádek.

Stejně jako křižníky třídy Liberty, i Corsairy vycházejí z nové taktické koncepce, kladoucí podstatný důraz na lepší využívání stealth technologií, k čemuž se dříve nepřihlíželo a výsledkem byly těžké válečné ztráty. Daní za nutnost nesení rozsáhlých elektronických zařízení a mohutnějšího reaktoru je téměř o 40% větší velikost LAC a tím menší počty těchto strojů na palubách křižníků i mateřských lodí, ale podle názorů jak amerických, tak zahraničních důstojníků (zejména Triády, která má vlastní těžké hyperplány) je tento postupný trend nevyhnutelný.

Hyperplány jsou dodávány ve čtyřech základních modifikacích, a to útočné (Assault) s graserovým dělem převzatým z křižníku Liberty, i když se sníženým výkonem (omezená zásoba energie LAC a potíže s chlazením), obranné (Defender) s dvěma lehčími lasery a mohutnou bodovou obranou - tato varianta je určena k podpoře vlastních lodí a boji proti jiným LAC - průzkumné (Scout) s omezenou výzbrojí, ale zato rozšířenou zásobou paliva a podstatně bohatší elektronikou, a torpédové s dvěma trojitými torpédomety křižníkové ráže (považováno za nejmohutněji vyzbrojený stroj 5. třídy) Dále existuje varianta G (Guided) s výhradně raketovou výzbrojí. Ta se ovšem do výzbroje USSF nezařadí, je určena pouze pro export.

Výzbroj jednotlivých modifikací není sice vzájemně zaměnitelná, jak se původně spekulovalo, avšak téměř 85% částí konstrukce je unifikováno, což podstatně usnadňuje výrobu i polní údržbu. Dalším významným bonusem třídy je na LAC solidní pancéřování a velmi výkonné štíty, což oboje podstatně zvyšuje míru přežití posádek.

Daní zejména za onu zmiňovanou odolnost je operační dosah: podle oficiálních údajů mají Corsairy verzí A, D a T vytrvalost 64 hodin motorového letu (4×méně v hyperrychlosti), což je polovina oproti běžným lodím této kategorie. Zkušenosti USSF i ostatních loďstvet však ukazují, že LAC, vybavené kompenzací setrvačnosti, obvykle neoperují mimo základnu nebo mateřskou loď déle než 24 hodin a jen výjimečně potřebují během nasazení palivo na více než 36 hodin letu. Tuto skutečnost se USSF rozhodla využít k navýšení bojové výdrže svých nových jednotek. Varianta S má pochopitelně vytrvalost větší, zřejmě až o 40%.

Jakou mají tyto stroje skutečnou bojovou hodnotu zatím není zřejmé, ale mnoho jednosoustavových států, kde LAC tvoří podstatné procento flotily, již zvažuje jejich nákup v exportní verzi s kvarkovým pohonem, nebo zcela bez hyperpohonu a s rozšířenou výzbrojí nebo zásobou munice. Exportní varianty pochopitelně nebudou vybaveny špičkovými systémy a půjde zejména o verze G a D. Zda vláda Mírotvůrců prodej skutečně povolí, je otázkou, rozhodnutí však padne v nejbližších měsících a všeobecně se předpokládá, že bude kladné.