Po zkušenostech, získaných u New Sweetwateru a Puebla a při přestavbě třídy Saratoga, stejně jako díky jistému pokroku v oblasti většiny technologií, zahájila USSF výstavbu těchto lodí, označovaných jako President class. Typově a desingově jde o křižníky vycházející, patrně kvůli snížení nákladů, z předchozí třídy Saratoga, což bylo u lodí Spojených států poněkud neobvyklé. S výjimkou nadsvětelného pohonu zaznamenaly všechny systémy poměrně výrazný nárůst absolutních výkonů, buď kvalitativní, nebo kvantitativní. Rovněž byla věnována daleko vyšší pozornost jak mobilitě lodi, tak i jejím stealth vlastnostem, čemuž se v USSF dosud přílišnou důležitost nepřikládala. Také došlo z větší části k opuštění idey dopravy nákladu a civilistů na palubě, přestože plavidla mohou i nadále nést výsadkové síly v počtu několika set mužů a těžkou bojovou techniku.

Tyto koncepční změny se velmi příznivě projevily na schopnostech lodí v boji, a to především proti Démonům. Obě tehdy existující plavidla třídy se operací proti nim účastnila a prokázala, že patří mezi špičku své kategorie za nejtěžších možných podmínek. Obě plavidla dokázala odolávat i nepřátelským těžkým lodím, pčišemž bývala často ve značné nevýhodě kvůli absenci systému umělé gravitace, umožňujícím dosahovat vyšších zrychlení. I s tímto handicapem se však křižníky prokázaly jako tvrdí soupeři a jejich výrazný podíl na celé operaci byl kladně hodnocen i zástupci GR a Commonwealthu.

Přestože se jinak o těchto lodích mluvilo v superlativech, jejich údržba a obsluha jsou značně náročné kvůli nižší míře automatizace systémů, k níž bylo přikročeno po neblahých zkušenostech USS Saratogy, zcela vyřazené zásahem do hlavního počítače. Navíc jejich službu provázela katastrofa, kdy za dosud nevyjasněných okolností zmizel poblíž hlavní bojové linie křižník USS Kennedy i se třemi doprovodnými loděmi. Jejich vraky nebyly nikdy nalezeny.

USA pod tlakem hrozby Démonů urychleně dokončily další tři jednotky, po utlumení bojů však tempo výstavby polevilo. Když začalo být jasné, že navíc nebudou k okamžité dispozici nové technologie pohonu, výstavba se ještě více zpozdila. Poslední jednotka tak vstupovala do služby v době, kdy již byla k dispozici plavidla třídy Constellation a byla již vybavena ve standardu Advanced 1, na nějž byly urychleně, vzhledem k rostoucímu mezinárodnímu napětí, všechny lodě modifikovány.

Takto upravena, účastnila se třída naplno bojů s Milánským paktem, kde se projevily všechny její přednosti i nedostatky. Mohutná energetická výzbroj, několikanásobně překonávající původní palebnou kapacitu, nakonec lodím příliš nepomohla, protože nepřítel měl k dispozici daleko vyšší zrychlení a nedovoloval tak její efektivní použití, a ani štíty již nedosahovaly potřebného výkonu.

Proto byly přeživší lodě od roku 2227, kdy byly k dispozici systémy umělé gravitace, opět urychleně přestavovány, zároveň jim byla opět významně posílena výzbroj. Protože jako starší typ nebyly nasazovány natolik intenzivně, nebyly jejich ztráty z počátku protiofenívy Paktu tak vysoké a mohly tak klást odpor i v době, kdy to již nemělo smysl. Přesto se však od jejich prvního nasazení jasně potvrzovalo, že USSF vytvořily vynikající konstrukci, která přes dvě rozsáhlé modifikace stále velmi spolehlivě fungovala. Není proto divu, že nová třída Liberty, jež se stala po válce páteří zbytků USSF, je postavena na stejné platformě. Navíc jsou zbylé čtyři jednotky stále v činné službě.