Rozšiřování parku lehkých člunů USSF navodilo otázku, zda jsou tato mezihvězdných letů buď zcela neschopná nebo velmi omezeně schopná plavidla vůbec využitelná pro ofenzivní operaci. Protože pokusy vybavit je dostatečně výkonným pohonem - a odpovídajícím množstvím zásob a paliva - k samostatným dálkovým letům se ukázalo nemožné, bylo jasné, že potřebují jiné plavidlo, které by jim buď poskytovalo podporu a zásobování, nebo je přímo neslo na palubě. Přestože první varianta by znamenala výrazně levnější řešení, zastánci letadlové lodi argumentovali, podle pozdějších zkušeností oprávněně, že je podstatně účinnější nalodit hyperplány trvale na palubu nosiče, který tak může provádět nejen drobné, ale i zásadnější opravy, je lépe připraven v palubních hangárech se stroji operovat a dále poskytuje velice důležité zázemí posádce. Navíc koncepce plnohodnotného nosiše umožnila využít ofenzivně i malé hyperplány bez vlastního FTL pohonu, což bylo další významné pozitivum.

Další spor se vedl kolem skutečnosti, zda kromě nesených strojů mají mít nosiče vlastní těžkou výzbroj či zda se mají při obraně spolehnout na eskortní jednoty a nesené hyperplány. Zde převládl trend kombinovaného letadlového křižníku zejména proto, že USA neměly k dispozici systém kompenzace setrvačnosti, kterým disponovalo mnoho okolních států, a v případě střetu s plavidlem schopným dosahovat několikanásobného zrychlení by čistě letadlová loď neměla šanci.

Vzniklá třída byla koncipována zcela odlišně od souběžně vznikajících křižníků typu Constellation. Díky tomu, že se konstrukční kaceláře soustředily na řešení zadaného problému, místo aby se pokoušely odhadnout možnosti nových technologií a způsob jejich aplikace, vznikla sice nijak oslnivě výkonná, ale spolehlivá a pro své úkoly dobře vyvážená plavidla. V přímém boji jsou o málo slabší než běžné křižníky, což je ještě umocněno jejich o něco horším pancéřováním a nutností nesení velkých, sekundárními škodami zranitelných doků. Disponují sice mohutnými štíty, ale ty je nemohou zcela ochránit, pokud dojde zejména na boj zblízka. Jejich bodová obrana je početně mohutná, ale ani po modernizaci nedosahuje kvalit systémů používajících neurální rozhraní nebo podporovaných FTL senzory.

Všechny tyto systémy však představují spíše nouzovou výstroj. O letadlových lodích se nepředpokládalo, že by vyhledávaly střet s nepřítelem, jejich hlavní zbraní jsou nesené hyperplány. Kapacita univerzálních doků činí 80-110 jednotek podle velikosti, v praxi však nebylo neobvyklé, že lodě nesly strojů méně - k tomu docházelo zejména v pozdějších fázích války, kdy starých plavidel ubývalo a nových, vybavených kompenzací setrvačnosti, byl nedostatek. Přestože nebylo možné podceňovat nebezpečí, které tato plavidla představovala, absence kompenzace setrvačnosti pro ně znamenala rozhodující nedostatek. Zejména v druhé polovině války, kdy již měli Spojenci křižníky schopné dosáhnout zrychlení 20-25 g (42 u ruských křižníků) a ještě rychlejší hyperplány, musely být letadlové lodě velice opatrné, což občas znamenalo opustit svůj palubní kontingent a hledat záchranu nadsvětelnou rychlostí, když rychlejší nepřátelské lodě vymanévrovaly jak útočící čluny, tak eskortu. Proto se rychle opustila idea nesení člunů bez alespoň nouzového nadsvětelného pohonu, který by jim umožnil rovněž uniknout a na předem dohodnutém místě se s mateřskou lodí setkat, popřípadě je vyslat do útoku, aniž by letadlová loď vůbec vstoupila do cílové soustavy.

Když konečně USSF vyřešila problém kompenzace setrvačnosti, na zvrat ve válce bylo sice pozdě, ale přeživší lodě byly technologií urychleně vybaveny. Neobešlo se to bez problémů a průtahů, systém byl navíc poměrně nevýkonný, avšak vrátil lodím významnou část jejich bojové hodnoty. Žádná z modifikovaných lodí už nestihla zasáhnout do bojů, takže jejich skutečně kvality není možné přesně posoudit, zkušenosti z války s Krysanidy však naznačují, že jde stále o velmi užitečnou třídu plavidel, zejména poté, co budou zbylé lodě osazeny nově postavenými čluny třídy Corsair.

Vzhledem k ekonomickému propadu a celkovému oslabení země se nepočítá s tím, že by docházelo k dalším úpravám třídy, jejíž technologická rezerva byla zřejmě vyčerpána. Zda však budou mít USA dostatek prostředků či vůle k jejich náhradě novými plavidly, je otázkou. Spekuluje se o tom, že nové lodě jsou již připravovány, avšak oficiálně nebylo zatím oznámeno žádné rozhodnutí a vzhledem k setrvalé politice Mírotvůrců zaměřené na vyhýbání se dalším konfliktům je to i nepravděpodobné. Je možné, že třída United States tak bude sloužit ještě nejméně deset let.